Slytherin queen - Články

Kratší článeček + jedna kratší 'povídečka'

Sun, 13 Feb 2011 14:01:16 +0100

Nestěžujte si furt, Bože!:D

Aby jste se mi tu nerozutekli, tak vám sem házim jedno kratší povídání, které jsem sepsala nedávno. Nevim kdo a jak - nicméně znáte Andor? Jsou tam rpg hry atd. Hraju tam teďko jednu ženštinu s určitými schopnostmi. Napsala jsem úvodní příspěvek a myslim, že se celkem povedl, tak ho sem hážu pro vaše chtivé oči. ;))

Co se kapitolky týče, tak snad ji napíšu dnes. Kdyby ne, v průběhu příštího dne by tu měla být určitě. Mám toho tady teďko hodně a navíc nám zkratovaly pojistky v celém paneláku, takže jsem ráda za to, že mám vůbec net. :D

Cathy

Pan Taxikář

Klidnými pohyby začnu rolovat noviny.
Celou dobu jsem byla v klidu. Jeho otázky, které se týkaly cesty, jsem se snažila ignorovat, tak jako fakt, že se očividně jedná o začátečníka ve svém oboru. To, ale že už pětkrát zabočil do nesprávné uličky... To už mi celkem rozproudilo krev v žilách.

Ozve se hlasité pískání pneumatik, jak prudce zastavíme. Očima zabloudim přes sklo, načež mi obočí vystřelí nahoru. "To si ze mě děláte snad už dobrej den, ne?"
zavrčim skrz zaťatý zuby, když zjistim, že ten blb zase zastavil špatně. Pohledem sjíždím polorozpadlou barabiznu, před kterou stojíme, a už jenom cítim, jak mi začne prudce tepat ve spáncích.
Jistěže jsem hodná holka. Řekla bych, že až příliš. Mouše bych neublížila. Dětem bych domeček s písku nerozbořila. Slepcovi bych nepodkopla nohu. Ale tohle...?
"Né, že bych byla nějaká věřící, ale ať mi ten nahoře odpustí - Panebože" zakleju se zasyčením, mezitim co popadnu noviny a natáhnu se k němu. První rána mířená přímo mezi jeho oči, okrajem novin. "Jste snad úplnej debil?!" zařvu na něj a znova ho praštim. Ať je sakra rád, že u sebe nemám nůž. Vzhledem k tomu, jak rozzuřená jsem, bych si z něj udělala cedník na špagety. "Zastavil jste snad už desetkrát a ani jedna z těch ulic nebyla správná! Za volantem jste horší než ženská a ptáte se mě na každou odbočku! Tak si máte pro pána Jána pořídit GPS! Jak já mám asi vědět, kde to je? Tahle Vaše stupidní otázka byla během té hodiny a něco položená minimálně šestkrát a už na poprvý jsem přece řekla, že nevim, kde to je! Že tam jedu poprvé! Poprvé! Víte co to znamená? Víte to?!" jenom tak okrajově zaregistruju, jak pootevře pusu, že mi odpoví. Jenomže já na jeho odpověď ani nečekám a pokračuju - jak v prudkým mlácení ho novinami, tak ve svém hlasitém projevu. "Nevíte! Jinak by jste se mě na to furt neptal! K čertu s vámi, taxikáři!" poslední větu zdůraznim pořádným mrštěním novinami po jeho obličeji, načež se rychle odpoutám, vezmu si svojí koženou kabelku a vystoupim ze žlutého auta.

Prsty si projedu měkce se vlnící, tmavě zrzavé vlasů a odhrnuje si z tváře, čehož začnu ihned litovat. Oči, které spíše připomínají dva malé knoflíky, v propadlých tváří, patřící postarší ženě ve křiklavě zeleném kabátku, se na mě upírají i s nevyřčenými obavami, jež se v nich odehrávají. Přejedu si jazykem po horním rtu a věnuju jí mírný úsměv, který ale rozhodně nezamaskuje nadávky, které se ozývají z taxíku za mnou. Nutkání jí vysvětlit, že si za to může taxikář sám, potlačim. Alespoň má nějaký zážitek, který může pak vyprávět na nudných setkání s dalšími postaršími ženami s očima, které se podobají knoflíkům.

Rozejdu se rychle ke kufru, který otevřu a vyndám si z něj velkou brašnu přes rameno. Na chvilku tak umožnim kolemjdoucím zaslechnout útržek nadávek na mojí adresu, který řidič žlutého auta vykřikuje. No vida jaký elán v něm najednou je. Své myšlence se pousměju a prudce zabouchnu kufr. Své rázné kroky, které se spíš blíží pomalu už k 'poloběhu' namířím k okraji silnice. Zvednu ruku a mávnu na kolemjedoucí, prázdné auto, které je celé zbarvené do barvy kuřete. Když zastaví a otevře okýnko, sklonim se a prohlédnu si baculatýho dědu za volantem. Ježiš, ten tu musí sedět tak deset let.
"Díky bohu, že jsem konečně narazila na někoho, kdo se vyzná. Doufám teda."

Cesta netrvala ani z poloviny tak dlouho jako s předchozím taxikářem a dokonce ten dědula nebyl ani tak komunikativní, jako tamten, za což jsem byla ráda. Mohla jsem si tam v poklidu nechat proudit myšlenky v hlavě, mezitim, co cesta plynule pokračovala. To, že jsem jiná než ostatní jsem poznala už dávno. Doteď si vybavuju tvář Miriol a její komentář "Jiná? Ve smyslu, že seš magor nebo to, že to máš nějak jinak v hlavě? Nebo jako jak?"Myslim, že jsem jí v tu chvíli chtěla praštit po hlavě pánvičkou, aby se v tý její hlavičce trochu rozsvítilo. Místo toho jsem raději převedla řeč někam jinam a to svoje 'malé' tajemství jsem si pohřbila ještě víc kamsi dovnitř sebe. A teďko? Jedu přímo do neznáma a moje tajemství bude vyžvaněno tam přítomným osobám. Spíš než že bych se bála, se cítim nesvá. Emoce mám pomíchané jako nějaký šejk a doslova cítim, jak se uvnitř mě to moje Já třese už jenom při pomyšlení, až potkám mnou podobné.

Do jeho vrásčité dlaně mu vrazim několik drobných i s papírovýma a s tichým díky si to namířim do budovy, které teda předčila veškerá má očekávání. Recepční dole mi přijde už od prvního pohledu jako sympatická ženská se sklonem k trvalému stání před zrcadlem, nicméně ji nehodlám soudit hned podle prvního dojmu. Zásadně 'neškatulkuju'.
Věnuju jí široký úsměv i přesto, že tohle rozhodně můžu započíst mezi můj nejdivnější den v mém životě. Nejdřív ten taxikář, teď tohle... No, uvidíme, co se z toho vůbec nakonec vyvine.

Během chvilky už jedu výtahem nahoru a podle instruktáže se dostanu do pokoje. Podle času jsem přijela zase pozdě. Prostě rarita. Jako kdybych já někdy mohla přijít vůbec v čas, zatraceně. Velkou brašnu hodim i s kabelkou do pokoje, přičemž zaregistruju, že se tam už válejí někoho kufry. Ani si moc ale neprohlížím pokoj, který mě i po tom letmým skouknutí zaujal, a celkem rychlými kroky jsem se vydala do jídelny. Rukávy od pánské, bílé košile, kterou jsem si koupila -jak nepředvídatelné!- v pánském obchodě, si vykasám nad lokty. Miluju tu jejich vzdušnost s několika vrchními knoflíčky rozepnutými, ačkoli má celkově drobná postava se pod tim zdrobní ještě víc.
Dlaně zarazim do zadních kapes od upnutých džínsů. Po chodbách se jako můj neviditelný doprovod ozývá klapot mých podrážek od nízkých bot bez vysokého podpatku.
Do jídelny vtrhnu jako zrzavý hurikán a po prohlédnutí osazenstva, si pro sebe raději ještě jednou připomenu, že neškatulkuju. Doslova zářivě modrýma očima, které kontrastují s barvou mých vlasů, se porozhlédnu a pomalými kroky se vydám k těm dívkám. Ruce z kapes při krocích nevyndám, jsem na to zvyklá a zvyk je u mě prostě železná -nebo bílá- košile."Zdravim, mohu se k vám přidat?" optám se jich a zakotvim na jejich tvářích. Přijde mi, že jsou celkem mladé a jenom upřímně doufám v to, že nejsou o hodně mladší jak já. Nechci být zase jako stará bába, která nemá daleko k tomu, aby natáhla bačkory. Ačkoli si myslim, že 19 let není zrovna moc, právě, že naopak...

-Úvodní příspěvek do jedné hry-

Hih.

Sat, 12 Feb 2011 00:44:48 +0100

Jejich revírem je Zmijozel, tenhle blog a další. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou nebelvírští krvezrádci, mudlovžští šmejdi a ženský jejich milenců.

Ženy z rodu de la Rouge pracují ve dne v noci, jejich úkolem je svádět čistokrevné smrtijedy...

Ach ano, slavné duo se vrací... No ehm, částečně, zatím! ^^ Novej lay, rozepsaná povídka a nervy na pochodu z toho, abych to dopsala. Známe se - člověk slíbí a pak nic z toho, že. ^^

Cattísek

i like

Sat, 12 Feb 2011 00:18:50 +0100

xXx

Art

Sat, 12 Feb 2011 00:18:42 +0100

xXx

Diary

Sat, 12 Feb 2011 00:18:31 +0100

xXx

Ehm. Ehm. Ehm. Prosila bych pozornost, díky!

Sun, 06 Feb 2011 21:51:25 +0100

Vzhledem k tomu, že konečně mám po zkouškách, určitý věci ze mě spadly úplně a moji sourozenci jsou (konečně!) pryč z dosahu pc (mám noťásek-hehe), mohu se konečně začít sous

tředit na to, co mě baví. :))

Začnu tim, že změnim lay. :D (jo, já vim...) No a pak psaní...

Zaměřim se asi předem na 'Copak toho chci moc', protože tu když si přečtu, tak mě chytí hned a mohu začít psát.

Reklamá a vítejte zpět :)

Mon, 11 Oct 2010 22:06:30 +0200

No, takže... Nejdříve vitejte zpět. :D Ten vánoční lay ani nemusíme dávat pryč, jak tak na to koukám. :D

Každopádně... Jakožto navrácená duše, která zase ví kudy kam, jsem se rozhodla, že budu pokračovat v povídkách a to konrétně teďko - Copak toho chci moc.

...rpg, rpg, rpg, rpg, rpg....

A pak taky, jak titulek hlásí, dělám reklamu jedné skvělé rpg hře. Jedná se o lykany, tak na to mrkněte alespoň- http://lycans-academy.blog.cz/.

Má to naději na dobrou budoucnost co se rpg her týče. :)

Zatím se mějte, lidi.

Catt

6. kapitola > Miluju Rabiho zadek

Mon, 28 Jun 2010 18:13:20 +0200

Hmm... protože se Ivi neměla k zveřejnění pokračování, tak ho zveřejňuje mé drahocené JÁ :) aneb pokračování Deníku Mary Sue

10. září 1987- šoking v Bradavicích

No fajn, tak jsem to nějak včera musel překousnout, ale co si ta Chantal o sobě myslí? Že je NĚKDO (spíš něco ehmm…) jako já? Cassanova může být v Bradavicích jen jeden! A to jsem já (musím podotknout, jak jsem přitažlivý, šarmantní, okouzlující…)?

Vrrrr... za ten včerejšek bych jí nejradši vyškrábal oči. Jak si mohla pro Boha vyjít s Rabem? Vždyť ani nenosí růžovou! A to je chyba (nejsem gay), holky na ni frčí! No ta moje ex..., jak že to bylo? Jo Hepziba, cccc přijde mi to, že když byla malá musela dělat pořádnej bugr v břichu. Tohle jméno jí dali rodiče fakt za trest. No nic, radši jí budeme říkat, co třeba jen Hepz? Kratší a líp zapamatovatelný (no to víte, zkuste mít stovky EX přítelkyň a pak uvidíme, jak vám půjdou jejich jména)! No nic, alespoň že Rab nestrkal Chantal do krku jazyk. Musím uznat, furt je k nakousnutí, ale ja jsem zmínil, Hepz má bombový kozy, no nevim jestli se jim dá něco vyrovnat. Ale Miuuu Miuu se vyrovná všemu (hlavně ta růžová)!

Jinak jsem se rozhodl udělat Rabovi a Chantal ze života peklo. I kdybych měl ošukat celý zmijozel (samozřejmě krom kluků, i když Rabův zadek je k nakousnutí)... Jinak jsem se seznámil s nějakou holkou z havraspáru, nudná to mařka, ale celkem sympatická. Jinak dnešní program vidím následovně.

1) půjdu si někam "udělat" rychlovku

2) posilním se

3) musím se sejít s Chantal a názorně jí vysvětlit, že cassanova může být jen jeden!

4) Schovat se před Evansovou

5) Udělat s klukama nějakou lumpárnu

Jako neděle má sice něco do sebe, ale kluci jsou od rána líní. Navíc bude úplněk, tak je Remus… no má sexuální choutky, takže nic moc. James snad pořád maluje ty blbý srdíčka a Petr je beztak v kuchyni, na to bych vsadil krk (no radši nohu, krk mám moc hezkej, víte?)!

No tak samo, že jsem se držel svého plánu. Od rána jsem začal tou "rychlovkou" a pak jsem si zašel na snídani. No na Chantal jsem ve Velké síni narazil (jo, nenarazila ona do mě... heh Raban záviděl, no asi by měla uvažovat o brýlích)! Tak jsme se zapovídali.

Chtěl jsem jí názorně vysvětlit, že cassanova jsem TU od jakživa já.
Na to ona řekla, že si to vyřídíme venku. Tak jsme šli (s celou velkou síní i Brumbálem k tomu) vyřídit před Velkou síň. Tam začala nadávat a bouchat mě pěstí, za což jsem ji já začal tahat za vlasy, což ona mě škrábla (chápete to? Škrábla mě? Můj krásný obličej byl v troskách….ééé) a já jí za to praštil do nosu, který se jí otočil, na čež mi skočila na záda (jsem samozřejmě spad) a začala na mě (veřejně) rajcovat. Brumbál se (samozřejmě) skvostně bavil, tak nás nechal dovádět. Ještě pár minut jsem ji JÁ ukazoval jak se na TO musí. Pak se na mě naštvala (ale já na ni dřív) a odešel jsem pryč (jsem na ni vyplázl i jazyk, heč)!

Další bod my nevyšel. Evansová ale tentokrát nekřičela. Začala básnit o Potterovi a jak jsem dokonalý (si toho všimla brzo, že?). A taky něco, že se lidi mění, že láska existuje. Radši jsem seděl a mlčel (beztak jsme se 80% z toho koukal do zrcadla na svůj "extra" dlouhý škrábanec na obličeji). Seděli jsme takhle asi hodinu (ale ve skutečnosti to byli snad tři)! Proč vždycky holky tolik melou? Děsný! A když jsou naštvaný tak škrábaj? Nechápu!

P.S. zjisti od příštích 6 holek názor na toto téma

No a šestka se povedla nejvíc! Jsme zase školníkové kočce pěkně zavařili, heh jestli zjistí, že jsme to byli my. A jaj. Ale myslím, že to Brumbál oželí, poněvadž se dneska (dobře) bavil.

10. září 1987 - Milej ukecanej deníku..

Jo deníčkhu, nikdy se nepleť mezi snoubenci, zasnoubenýma (hahaháá.., to je ale legrační slovo) od početí v lůně.

Co tím myslím? Zjistila jsem totiž, že náš Lucribius a Narcesska (nebo nějak tak, ale Lubius už v Bradavicích není) jsou zasnoubení! Překvápko! Totiž, znám je. Jen tak z vidění. A víte s čím se mi oba (v oddělených společných chvílích) svěřili? Když jsem se milou a čirou náhodou (hlasitě) zmínila, že se chci taky (jednou) vdát?

Nejsou tak chytří jako my, nemají takovou intuici a rozhodně nepotřebují vědět ani polovinu toho co my (by Narcesska Black).

Samozřejmě, nás (čirou náhodou) uslyšel Lubius a odtáhl mě kamsi do přístěnku na koštěta, přičemž mi něco (při tom) taky náležitě sdělil.

Zvládnete je mnohem snadněji, pokud je necháte ve víře že jsou mnohem chytřejší než muži a mají lepší intuici. A žijeme mnohem klidněji, pokud předstíráme, že víme jen polovinu toho co ony.

Zajýmavé názory, že jo? No jo, chci se vdát.

... (tři tečky pro efekt, viděla jsem to v nějaký komyksový knize).

Uvažuju nad Rabem. Na ten jeho sexy zadek bych se mohla dívat do nekonečna.

... (zas oni :D šetří to pergamenem a místem! a taky brkem s kalamářem a.. /PRO VELKÉ MNOŽSTVÍ SLOV CENZUROVÁNO DENÍKEM/)

Když nad tím nekonečnem tak přemýšlím (naučila jsem se to v hodině bylinek), co když mu ten zadek splaskne?

Jo a už jsem se ti zmiňovala a podivném chováním Siriusovýho šatníku? Vždycky když spolu něco (ani ne moc) důležitého řešenítka řešíme, promluví na mě ty jeho knoflíky! A to jako fakt!

Jenže tentokrát to byl výšiv na zádech. Celá Síň mě závistivě jistě sledovala, jak se na něho vrhám a...a...i Brumbál vypadal celý zelený závistí!

No nic, to byla jen taková malá odbočka.

Jo, víš, že se mi teď hrozně líbí Remus? A Lily se asi líbí, poněvažt na mě vrhá takovýty difný pohledy.

A to jsem si myslela, že je na Pottera a mě.

Taky mi někdo nalepil na záda "ŽÁDNÁ CASSANOVA".

Asi si budu muset dojít do knihovny (nejprve se zeptat, jestli tu nějaká je) a zjistit si o tom něco.

Sirius je poslední dobou divnej. Pořád mi civí na mé Kolgejtem a nití vyumělkovaný zuby.

Hmm...asi mu něco daruju k Halloweeenu. Jo..Halloween. Seženu si nějakou masku.

Asi tý Cassonovy.

Doufám, že to bude nějaká sexy myš.

Miluju krysy.

Kde je ten Rab? Měl tu být (v holubníku) už před dvě vteřinama! (Říkal, že mi ukáže něco nemůžnýho, tak jsem zvědavá, myslela jsem si, zase, že nemůžný je Sirius, ale když na tom tak trval a nakonec mě přesvědčil tím, že se otočil).

Juj, už jsem pod schodama zahlédla jeho zadek.

Miluju Rabiho zadek a Miu-Miuuu..

10. září

Fajn, tak tý Hebzipanny už mám plný zuby. I když je fakt, že kozy vedou pořád. Ty kdyby jste viděli, uff… I já to málem nerozdejchal, ale to je asi tak všechno.

Navíc teď do mě začala šít i máti. Mám toho plný zuby. Fatk nevim jak holky můžou být takový stíhačky. Že jim to není blbý (mělo by být)!

Chce mi najít nějakou oběť. Prej zase bude ples a kecy kecy kecy. Co já s tím? Myslím, že si něco málo budu muset vyřídit se svým drahoceným bratříčkem.

Jinak deníku, po tom co se stalo před Velkou síní se raději nebudeme bavit, je to pro mě tabu. Zničila mi totiž košili od Gucciho! Víš co to pro mě bylo? Léčil jsem se po tom snad tři hodiny! Musel jsme vypít půlku skotské, aby zapomněl (stejně jsme nezapomněl). Naštěstí jsem si alepoň získal faninky (stihl jsem však jen jednu, ale ta stála za to- dokonce mi i spravila ten škrábanec)!

Jinak jsem pořád v depce z té košile. Navíc si to budu muset nějak vyžehlit doma, když se takhle budu prát s tou Pipinkou ružovou budu potřebovat víc košil. Nebo řeknu bráchovi. Hmm… Na Chantal už mluvit nebudu. Éééé, JAK ONA MI NĚKDY MŮŽE ZKAZIT DEN!

No nic, pak jsem si dal zbytek té skotské a začal jsem vidět divné věci. Šípková růženka, malí trpaslíci, heh a Ježibaba…

"Ahahhh," tlumil jsem se a ukazoval jsem na procházející lidi prstem. Láhev jsem samozřejmě zahodil a při mém štěstí dopadla na školníkovu kočku, která skončila na ošetřovně, poněvadž si to školník vydupal (njn taky Brumbál je pro každou blbotinu)!

K mému štěstí mě však školník nedopadl. Tlupa opilých domácích skřítků mě potkala a nabídla mi, že se k nim můžu přidat. Což dopadlo jak jinak než…

Ne jako tečka, tečka tečka. Sex nebyl ale já skončil na-sra-čku!
I když se nám jedna blondýnka z prváku připojila. Ale nebyla můj typ (však víte co tím mylsím). Ale taky se pěkně nakalila )však známe prváky). No samozřejmě jsem si nemohl neodpustit prohrábnutí svých úžasných vlasů, při čemž se v nich měsíc odrážel jako v laguně. Blondýnka na mě snad třikrát zamrkala, ale už do šestém panáku odpadla, takže pak jsem jen "zpíval" se skřítky.

No pak jen co jsem dospíval mě chytila deprese, ale to už mě naštěstí vysvobodili kamarádi. Odtáhli mě až na pokoj, njn blonsku jsme tam nechali. Taky kdo by se s ní tahal, že? Jinak jsem zase vytáhl svůj příběh o žabákovi ala princi a princezně.

Pak jsme prý kvákal o dárku, který jsem dostal od Evansový (což vytočilo Pottera). O žádným darku sice nwn, ale prej to byl žabák a ona myslela že jej políbím. Pak jsem prej přeskočil téma na vdavky, což teda fakt nwn kde jsem k tomu přišel. No a nakonec jsme se prý vrátil k tématu žabák a dárek od evansový, prej že skončil v kanálu, poněvadž strašně páchl. A pak jsem dodal, že Evansová páchne tisíckrát líp, což ale James nerozkejchal a jednu mi vrazil.

Já se mu pak prý vysmál do xistu, že šuká s tou nepravou a že Evansová je pipina, jens e nezdá a pak jsem začal drbat Chantal a její růžové krajkové prádlo, což dostalo Remuse, poněvadž byl právě v rouši a nejvíc nadržený.

Takže vlastně jak bych to shodnotil, či co dodal nakonec? Ze všeho si nejvíc užil beztak Petr! Poněvadž se na nás navšechny díval jen z povzdálí a chřoupal k tomu sušenku (kterou beztak ukradl skřítkům nebo že by byla made in China?)!?

ehem, ehem!

Thu, 01 Apr 2010 21:23:07 +0200

Takže, jste si asi všichni všimli, že se atdy nic neděje, co? :D jo, mimochodem hezkej Silvestr xD

No, pauza je do neurčita a skončí až tu bude pokračování povídky ^^

Happy Vánoce!

Thu, 24 Dec 2009 14:27:05 +0100

Naší drazí Věrní....

My, Ti nejlepší, nejúžasnější, nejmocnější, nejmazanější, nejprďáclejší, nejnamachrovanější apod.

prostě to celý přeskočíme, mějte se na Štědrý den (dneska) famfárově!

Catt & Ivi (co jsou zaveleni lavinou, proto se neozývají)

P.S.: Hustý dýzájn, žhe?

Ehm...

Tue, 08 Dec 2009 16:24:55 +0100

Už Vám asi došlo, že jsme si dali pauzu, že jo?

Trochu jsme si kecli, ne?

Fri, 02 Oct 2009 19:03:35 +0200

Mucheche..

tak se ozývám alespoň já xD

Tak abyste věděli, nezapomněli jsme na tento blog..

A abyste věděli podruhé, já lžu mistrně jako sám Apollo :P

Mno nic..to jsem trošku odbočila..

TeĎ vám sem napíšu můj následující program:

1. Napsat všechny výmluvy na které se zmůžeš

2. Nezapomeň připomenout všem, jak velkej seš boss a don

3. Zmiň se i o Zmijozelu a jeho historii až k Mistrovi

4. Zmiň se o svém rodokmenu a svých činech

5. Napiš svůj denní - týdenní rozvrh

6. Zmiň se i o Catt jinak se urazí

7. Zmiň se o ní i v autoru článku, nikdy nevíš kdy se sem napíše sama

8. Začni se přihlouple před tou obrazovkou uculovat

9. Přestaň se uculovat, protože na icq, yahoo a facebooku se začínají ozývat netrpělivé ohlasy e-rodiny, "přátel" a fanoušků - ignoruješ je

10. Body od 2-9 ignoruj, protože budeš stejně líná je napsat, obdivuj se už v tom, žes to dočetla až sem

Noo..takže xD

Pod perexem dále ^^

Proč tedy já nemám čas?

Týdne se učím osm hodin, od půl osmý.

Po vyučování mám v pondělí, středu a pátek hodinu volna na domácí úkoly, švihání na facebooku a chození na záchod bla bla bla.. a potom doučování z ájiny - dvouhodinovka..

Plus další hodina volna a potom hurá na lekce taekwonda (chtěla jsem kix, ale tam chodí každej a hlavně brácha /černej pás, kryploš >_</, pak jsem uvažovala nad thajským uměním, ale to tu moc populární a dobrý zřejmě není a jezdit až za mistry do Asie? Když tu mám školu a postel? Tse!)..

No, a potom se vrátím domů (metrem, tramvají, vlakem), to je cca hoďku, celá tired, zmlácená a polámaná, takže jsem ráda že vlezu do koupelny, sundám si ponožky a lehnu do postele.

To je pondělí, středa a pátek.

V úterý a čtvrtek se nic moc neděje.

Krom těch osm hodin ve škole, po škole doučování z korejštiny a japonštiny (na rodný jazyk prý nesmím zapomenout, a to jsem prosím odmítla vietnamštinu! >_<)..

Ale jinak mám přes víkend volno ^^

Pokud nesedím doma a neučím se na další týden, nebo nejezdím na návštěvy, ehm, ven do noci či vysedávám u počítače kde jsem na e-mailu či na facebooku..^^

Tohle je můj týdenní program xD

Celkem stálej, ale tak co..na 17.10. jsem si udělala čas do Brna (Elizabeth ^^ a spol.)

A snad mi toho 28-30.10. vyjde na ten srazík s holkama z hp-clubíku..

Anebo pak tu máme ještě bráchův ples a sestřiny narozeniny..

A to se nezmiňuju o Cattískovi narozeniny, která mimochodem slaví..za 12 dnů! xDD

No nic, já se loučím, bod 9 na mě útočí! =_="..

Váš Ivísek =o*

_{neviditelný bod 11 > napsat kapitolu!}

4.kapitola - Cirkus

Sun, 06 Sep 2009 21:36:00 +0200

No, tak než přijede můj drahý tatínek i s mým noťáskem, šoupnu vám sem další kapitolu Sevie and Me :D

no nejsme já úžasná? :D

"Paráda!" zamžourala jsem na oblohu, která se čím dál tím více začínala zbarvovat do barvy podobného pomerančů. Fíha, oranžovou oblohu jsem neviděla od té doby, co jsem úspěšně dokončila schůzi anonymních alkoholiků. "Jo, Bradavice jsou Bradavice! Hele, vono vychází sluníčko, hele zíreh, hihi!"
"To není sluníčko, ale pitomá anglická pouliční lampa, pojď. Kdeže máš pokoj?" otočila jsem se na osobu, která na mě mluvila a malátně jsem k ní došla…
Logicky nelogický člověk by se ptal jak mi je, ale tenhle exot se mě ptá, kde mám pokoj. Oči se mi rozšířili překvapením, jak jsem udělala jednu otočku aniž bych se neohla v pase a nevyvrhla večeři, kterou jsem jedla před týdnem. Začínám se vážně zlepšovat. :D
"Tak to teda ne!" prsteníčkem jsem zašermovala tak energeticky, až jsem si málem vypíchla oko. "Hihi, možná tě neznám, ale-jé helé!" poslední co jsem viděla před tím, než jsem narazila do zdroje oranžového nebe, byla černá hlava. Pitomá tma….
oOo
Zírala jsem na tu vobří hnátu, která patřila fakt vobroskýmu zvířeti.
Potom, co jsem se probrala v kuchyni (teda alespoň se mi to tak zdálo, heh), jsem zjistila, kdože byl ten exot s kterým jsem kadila.
Kadila?
Hu?
Kamila? Krmila? Kadila?
Eh…?
"Ty vole, to je krutý! Čum na ty slony!" ukázala jsem na mohutný zvíře. "Hele, ty, eh, Sririsi." zavolala jsem toho chlapa (háhá! Já věděla, že si pamatuju to jméno, chňá). "Už dlouho mě tíží jedna otázka." povzdechla jsem si, přičemž se mi uvnitř krku udělal jakýsi plyn. Vykulila jsem oči, připravila se na nejhorší a pak -Říh.
Úlevně jsem se zahihňala a znova si říhla.
"Cože?" nechápavá otázka si vyžádá další otázku!
"Tak fajn fajn." zašveholila jsem. "Já ti teda řeknu….he…? Proč mají sloni dva choboty? Na co jim to je? Maj přece už jeden, ne?" zahuhlala jsem a opile se zakymácela z jedný strany na druhou.
"Co to meleš za sračky?"
"Já nemám sračky!" zavřeštěla jsem a se mnou i slon. "A vůůůbec!" do teť jsem nevěděla, jak suprově zní prodloužený písmeno.
Ůůůůůůahahahaha!
"Ty fakt vidíš slony?" dvojité obočí toho Sricosi se zvedlo a já si v tu chvíli vybavila, že si potřebuju vyluxovat koberec.
Chlupy sem, chlupy tam…
Pfíháháhá!
"Ty si ze mě děláš prdel? Ty vole, jaktože já nevidim slony?!" povzdechl si a opře se o…lva? Lva? Tak fajn. Začíná se nám tu z toho dělat jungle.
No není to cool?
Z Bradavic si udělám cirkus a jako první číslo bude te-.
"Co čumíš?" otevřenou hubu jsem zavřela a zírala na toho lva. Na slona v kuchyni jsem si už zvykla, na lva bych si asi taky zvykla, ale tohle.
"Na co zíráš?!" mrkla jsem na Sriho a koktavě u oznámila co se děje.
"Doprdele, ten lev mluví!" zavřeštěla jsem. "Jestli mi budou mluvit takhle všechna zvířata v cirkusu, tak se lidi dozví, čím je budu krmit a já zkrachuju!" oznámila jsem mu se slzami na krajíčku.
"Lev?" zopakoval.
Jestli si to chlapeček neuvědomi, právě si rozhodl o jistou smrt. Já v přeříkavačce vždycky zvítězim,
"Jídlo?" vytřeštila jsem oči a naznačila, že vedu.
"Cirkus?" opakoval furt zmateně.
"Zkrachování?" vítězoslavně jsem se zazubila.
"Sue?" odkdy chlap mluví ženským hlasem? No co, normálka. Když se z Bradavic stala džungle během pěti minut, proč by chlap neměl ženský hlas?
"Evansová?"
"Blacku?" a odky je Sri samomluvem? Třeba jenom trpí rozdvojenou osobností. ;)
No jasně, ty vole, já na to přišla!
On je žába!
A žába je obojživelník!
Ha!

Ty vole, mně to pálí kdekoli a kdykoli... mazec.
"Co jsi to s ní provedl?" tak fajn, když přesídlil na jinou hru, klidně si zahraju.
"Jo, co jsi to s ní provedl, he?" zapojila jsem se do rozhovoru.
"Mně to za vinu nedávej! Šlukla si sama a já sám nevěděl, jak silný to je!" Bla bla bla…
"Přehraj tu větu znova, čéče. Sem ti vůbec nerozuměla." založila jsem si ruce na hrudník a čekala, až mi vyhoví. Místo toho mě cosi chytlo za ramena a prudce se mnou otočilo.
Jsou v džungli medvědi?
Určitě jo!
A já jak na potvoru jsem si nevzala brokovnici. Když nad tim tak uvažuju, stačil by bičík z cirkusu…
"Bože, odvlečeme ji na ošetřovnu." záplava čehosi rudého mě vylekala. Zmateně jsem zavřela oči, začala mávat rukama a chtěla se dostat od toho ohně.
Ten medvěd hořel!
Tuhle džungli nepodpálí, to slibuji.
"Seš ve špatný džungli, ve špatnou dobu a tak dále!" zavrávorala jsem pryč od hořícího medvěda.
"Sue, to jsem já, Lily." odtušila opatrně hořící hlava medvěda.
"A co jako? Neznamená, že když máš jméno tak tě tady správce lesa neodpráskne, kapíto?" pohodila jsem hlavou, přičemž se mi do ksichtu dostalo cosi červeného.
A pak mi to docvaklo!
"Když nemůžeš podpálit džungli, tak jsi podpálila mě, co?!" zavřeštěla jsem hystericky a přehrávala jsem si větu - Když hoříte, běžte, lehněte si na zem a začněte se kutálet.
Zvedla jsem ruce nad hlavu, zavřeštěla a začala běhat dokola.
"Zatraceně udělej s tím něco, Blacku!" zakřičel hořící mědvěd a začal se přibližovat ke správci džungle.
No to teda ne!
Jeho ani moje džungli nepodpálí - a to už proto, že já se holim!-!
S bojovným pokřikem jsem se rozeběhla proti medvědovi,odrazila a skočila.
Bohužel jsem minula cíl a tak jsem prosvištěla těsně kolem medvěda a pak jsem tvrdě dopadla na hubu.
Podělaný vidění dvojmo.
"Ježiši, Sue!"
Pak už jsem viděla jenom oheň…oheň…tma…oheň….tma….zase…začíná to být stálý a já se začínám nudit….tma….
OOo
Oči jsem otevřela a byla jsem si jista tím, že kdyby tady byl někdo, kdo by viděl můj boj s mrkacími svaly - existuje to vůbec? - dostalo by se mi zaslouženého potlesku.
Jenže tady nikdo nebyl.
Zrada!
A i kdyby byl, asi bych teda hovno viděla.
Oči mě zatraceně pálily, hlava třeštila a celý tělo mrtvě leželo.
"Slečno Evensová? Díkybohu, že jste už vzhůru."
Ten pisklavý hlásek se doslova zařezal až k mozkovým buňkám.Odvážila jsem otevřít oči, který k velkému překvapení fachaly.
"Bůh neexistuje." odsekla jsem se zářivým úsměvem.
Kdy jsem si naposledy čistila zuby?
Nechutnééé…
Když se mi ale nedostalo žádné reakce, zbystřila jsem co mi to jen bolavý - a totálně zkouřenej- mozek dovolil.
"Co se děje?" optala jsem s povytaženým obočím.
"Nic." odpověděla až moc rychle zdravotnička - hehe, to zní jako houbička… tu jsem včera měla, mňamky! -.
"Tak heleť. Hlavu mám jako kdyby se mi po ní prošlo stádo slonů, oči takový, jako kdyby si je kočka spletla s lkubíčkama a hrála si s nima, uši citlivý tak, že bych to nepřála ani vám a to mi nejste teda vůbec sympatická. Mimoděk se nemůžu ani hnout a Bůhví jak to je s hygienou. Takže buďte tak hodná a nelžete mi tu do očí, když je jasný, že se do prdele něco děje, hmmm?"
Zdravotnička na mě chvilku civěla, pak si povzdechla.
"Je to s Vámi vážné, slečno."
"Mám Dračí spal-"
"Ne."
"Mám nevyléčitelnou chor-"
"Ne."
"Mám něco od mudl-"
"Ne."
"Přestaňte mi, sakra, skákat do řeči!" zavřeštěla jsem. Jakmile jsem si byla jistá toho, že mě pochopila, odkašlala jsem si a mrkla na ní. "Takže mi je jako co?"
Zdravotnička pokrčila rameny, vzala do ruky něco, co připomínalo kladivo - to měla asi připravený -, rozmáchla se a surově mě tím praštila do nohy. Neozvalo se nic, teda když se nepočítaly moje nadávky na tu posranou ženskou.
Teprve až když jsem vypotřebovala snad veškerou zásobu sprostých slov a nadávek, jsem si uvědomila, že jsem vlastně nic necítila.
"He?"
"To co jste včera snědla se jmenuje Mámivka marnivá."
"He?"
"Její účinky nejsou nikdy jasné, proto je tak vzácná. Jednou Vás zabije, podruhý Vám přihodí vidiny…"
"He?"
"Vy jste dítě štěstěny. Měla jste jenom vidiny."
"He?"
"Jenomže, pokaždé má tak krom takových to účinků, také účinky vedlejší."
"Ehm, ehm…He?"

"Vaše kosti zgumověly, tudíž nic necítíte."
In.

"To je fajn."
"No, a taky jste nám tak trochu na meurčitou dobu ochrnula, heh."

Out.
"To není fajn."
"Budu si muset promluvit s Brumbálem a poradit se s ním, co s Vámi dál. Prozatím zde zůstanete, brzy by sem měli přijít Vaši přátelé. Prozatím mě omluvte." s tím se otočila a odkráčela si to kamsi do neznáma.
Teda, já vim, kam šla.
Do prdele…
…za Brumlou.
A já tu zůstala.
Já a mé zgumoveněný tělo.

1. povídka na přání - KiVi

Wed, 02 Sep 2009 22:11:58 +0200

Jó! Konečně! :D

Takže, tady mám tu 1. jednorázovku, kterou jsem sem měla dát už před dnem -HUPS-.

Mno, ty ostatní tady budou, až přijede táta, jelikžo je mám uložené v notebooku, která má právě on ve své tašce kdesi v prdelákově - Brno, heh - :D

No, jinak jsem si to po sobě nečetla, dávám to sem narychlo, a taky jsem si to trochu pozměnila, takže snad to KiWi vadit moc nebude :D

a zadání:

KiVi

1) Lucius, Smrtijedi a Voldemort
2) psychologický
3)Asi Luciusův 7. ročník
4) Určim sama ;)

1. povídka na přání - KiVi

Místnost byla potemnělá a vyvolávala nepříjemný pocit. Celému pokoji dominovala dřevěná knihovna vybudovaná vně stěny a knihy, které byly uvnitř, pokryty několikacentimetrovou vrstvou prachu, byly pouze k dekoraci celého temného designu.

Muž, jemuž tento zchátralý - přesto vyjadřoval dojem jakési arogance a povýšenosti - dům patřil, byl otočen čelem k té knihovně. S přimhouřenýma očima si četl dokola ten samý název knihy přímo před nim. Zhluboka nasál vůni starých stránek nosem, připomínající víc hadí než lidský, a otočil se k muži, jenž na ně své dvě malé oči podobným knoflíkům, upíral na svého pána.

"Pane, Lucius Malfoy je zde." Odtušil tiše a poukázal na vysokého, sedmnáctiletého chlapce, oblečeného ve drahém hábitu s erbem prefekta, od jehož majitele se očekávalo, že nebude na takovýchto místech co podělávat a raději radit prvákům kam ulehnout.

"Sám mladý pán Lucius, z rodu Malfoyů." Zasyčel hlas, jehož zdroj byl k blondýnovi otočen zády.

"Můj pane." Pronesl chladně muž přesto, že se cítil v takové společnosti jak malý šváb. Ruka se mu nepatrně zachvěla a on sebou trhl, když se na něm samotné zlo spočinulo svým zrakem.

Ruky se dotknul chladivé stěny a ocelovými oči pohlédl ven na nádvoří, po kterém pobíhalo nekonečno krvezrádců, mudlovský šmejdů a někdy i motáků. Nad tím pohledem se mu zkroutil jinak pohledný obličej, ve znechucený škleb. "Špína." Zavrčel si pro sebe a vyhledával alespoň někoho, na kom mu pohled neotočí žaludek. Při pomyšlení, že by směl být s takovou chátrou příbuzný se mu udělalo zle. A proto vyhledal pohledem společnost, která mu vyhovovala. Černovlasá dívka s rysy tvrdými jak kámen, promlouvala nenadšeným, spíše monotónním hlasem ke své sestře, jeho snoubence.

Narcissa.

Zatnul pěsti, ve které tiše zakřupaly klouby. Ta její tvářička anděla… Měl chuť rozdrtit jí ve svém obětí, aby patřila již pouze jemu a nikomu jinému.

"Čekal jsem tě dříve, Luciusi." Zasyčel, natáhl k němu dlaň, kterou drtivě sevřel a přitáhl si muže blíže.

"Zavazuješ se nyní slibem, že Pánovi všeho zla budeš sloužit po celý svůj necenný život?" pronesl otázku vysoký muž s roztrhaným, bleším hábitem přehozeným přes sebe. Zřejmě měl doplnit jeho pošpiněnou eleganci, než krýt tělo před chabým, ale studeným vánkem, jenž se proplétal mezi stěny budovy.

"Slibuji." Procedil skrz zaťaté zuby blonďák mezi tím, co mu jeho pán zaryl do kůže na předloktí špičku svojí hůlky.

"A nyní, pane Malfoy." Ten neústupný, syčivý hlas se mladému chlapci zařezával pod kůži. "Naše vyvrcholení tohoto divadla." Rty se mu zkřivily do úšklebku, jenž Luciusovi vypovídal jak moc daleko zašel a co vše nyní pro toho muže, který je mladší jak on sám, bude muset udělat.

Andělsky zbarvené vlasy, zdobící její jemnou tvář, se dotkly ruky jakéhosi jiného chlapce. Dívka se k němu přivinula a věnovala mu váhavý poloúsměv, on jí ji opětoval.

Bellatrix věnovala oběma znechucený pohled a následně jej stočila k oknu, kde postával blondýn. Trhla hlavou a lehce ustoupila pod jeho drtivým a chladným pohledem.

"Však brzy." Rty se jí pohybovaly, ale beze slov, směrem k Luciusovi.

Bolest prošla hůlkou.

Jako střepinky se zabodly do chlapcova předloktí, pronikly masem, tkáněmi a následně se vryly do jeho kosti.

Když hůlka opustila Luciusovo předloktí, mohl si tak prohlédnout znamení Zla.

Moc dobře si při tom uvědomoval, že to co vidí není pouhý nákres na jeho kůži, ale slib s ďáblem a to se mu líbilo.

I když ne možná tak, jak si přál.

Už tam stála.

Černé vlasy měla sčesané do vysokého drdolu, aby jí při konverzaci nepřekážely. Hábit tmavé barvy vlál pod nátlakem ledového vánku a šála jí obmotávala labutí krk. Tvrdé oči upřela na něj, když se přiblížil, a rty se jí zvlnily do úšklebku.

Tenké obočí se jí zlehka zvedlo do němé otázky.

Vykasal si rukáv od saka a ukázal jí své znamení, přičemž se mírně uchechtl.

"Tak vítej mezi námi, Luciusi." Úšklebek se jí změnil do potěšeného úsměvu, popadla ho za ruku a přemístila se s ním.

Hned za nimi i ostatní, postávající kolem, již ve svých tmavých hábitech a s maskami na mrtvolné tváři.

Položila mu ruku na rameno a rty jemně přitiskla k jeho uchu. Její vůně se kolem něj obmotala jako lano kolem krku a začala škrtit. "Tak, blahopřeji." Šeptla, přičemž ho jejím dechem polechtala na krku.

"Bylo mi potěšením, Bellatrix." Odvětil na to blondýn a ucítil, jak se mu rameno zase o něco zlehčilo.

"Jasně, jasně." Smích se mu zařezával do morku kostí, kde utkvělo znamení. V duchu Bohu děkoval - i když na něj nevěřil -, že černovláska zmizela i s těma ostatníma, co na něj neustále zírali skrz masku.

Naposledy prolétl pohledem po mladém Smrtijedovi, který ještě před několika dny objímal jeho Narcissu. Trhl hlavou, na tváři vykouzlil chladný úsměv na půl koutku a nechal tam mrtvolu o samotě s jeho krátkým osudem. Rychlými kroky se vzdaloval, až se nakonec přenesl do sídla rodičů.

Moc dobře totiž věděl, že tudy ráno prochází ta křehká blondýnka…

Jaképak bude asi překvapení vidět někoho, kdo jí utkvěl v srdci.

Ale nejlepší na tom je, že vlastně ani neví, že je Ades Smrtijed. Ach, jak je ten svět ironicky komický. Usadil se do svého oblíbeného křesla, vyhrnul si rukáv a zavolal si skřítka.

Teď by se rád napil toho vína, které si uschovával na příjemné chvíle…

5. kapitola > Jak se sakryš jmenuje?

Fri, 28 Aug 2009 21:26:53 +0200

Haha, tak jsme zpět (zdržení opět na mé straně xD)

Jinak tentokrát s limitem, muheh, tákže..15, mí drazí..xD

8. září 1987- víkend

No deníčku, včera to bylo tento! Večer se fakt povedl! Jen co jsme se odpojili od party, posadili jsme se kousek od Vrby mlátičky (která se nás snažila odehnat, což se jí po několika minutách povedlo; první pokus- mávání větvemi nás nerozhodilo; druhý pokus- mlácením koruny o zem nás tady nedotkla, ale pokusem číslo tři- zatřásla sebou takovou silou, že z ní spadly čtyři veverky, dva slavíci, jedna budka a skunk, který se tam vzal kdo ví kde). No nakonec jsme se rozhodli přemístit se k jezeru (naštěstí nebyla zima). Posadili jsem se na deku (kterou měla Chantal v košíku), která byla samozřejmě růžová. Vydělala několik dortíků, chlebů a jednohubek. Nakonec vyndala láhev máslového ležáku a menší flašku ohnivé whisky.

"Je tady krásně," povzdechla, když si lehla do mého klína.

"To je. Škoda jen, že je to naposled," posmutněl jsem a pohladil jsem ji po vlasech.

Zadíval jsem se jí do očí. Vypadaly jako ta nejhlubší studánka či nejhlubší jezero (hmm... to jsme někde čet). Znovu jsme ji pohladil. Podívala se na mě nějak jinak. Ne jako tehdy v učebně. Jako by vyspěla (pokud je to u Chantal možné)! Její tep se pomalu zrychloval, uslyšel jsme být její srdce (fakt děsná romantika to byla) a pomalu jsem s naklonil (fakt pomaloučku!). Chantal se mi zadívala do očí a pak se zadívala (ne na můj penis, to fakt ne, i když co chlap ví?) na mé rty.

Zamrkla jsem. Toužil jsem poznat jejich chuť (doufám, že to bude meruňka, tu mám rád). Chopil jsme s příležitosti. Ještě kousíček jsem se nahnul a překonal jsme bariéru mezi námi. Naše rty se setkaly (fakt pomaloučku a poněžňoučku jsem ji políbil).

No, ale konec sentimentálních keců. Dneska je víkend a rozhodl jsem si ho užít po svém. Ráno jsem si v klidu posnídal, pokecal jsem s klukama (zjistil jsem, že Petřík je na ošetřovně), zašel jsem za Lily (která už nebyla hysterická) a protože mi zbylo ještě dost času rozhodl jsem se zajít za Péťou na ošetřovnu (s klukama jsme na něj měli něco nachystaného) a tak jsem šel.

"Ahoj Péťo!" křikl jsem přes celou ošetřovnu. Malý buclatý kluk na mě z dálky kulil svá prasečí očka a rychle se schoval pod peřinu (přišlo mi, že má strach). Jen co jsem se pohodlně usadil na židli (na Péťovu postel bych si nikdy nesed- krysy jsou krysy) jsem vytáhl úžasný...

"Co to je?" otázal se Péťa, který onu věc uviděl z pod peřiny.

"Nebuď jak malej a vylez. Tohle ti posílá Chantal. Dárek," mrkl jsem na něj. Při vyslovení jejího jména (fakt nevím proč) rychle zalezl do své "díry". Po několika minutách vystrčil ven ten svůj "čumáček" až nakonec konečně (asi po dvaceti minutách) vylezl v pod peřiny celý (hmm... celý, kdo o to stál?).

"Co jsi to říkal o Chantal?" vyzvídal najednou Petr (byl při tom samozřejmě rudý jako prase).

"Tohle ti posílá," řekl jsem a postavil jsem "dárek" na noční stolek.

"Co to je?" nechápal Petr.

"Řekl bych že nějaká kytka. Asi má smysl pro expresionismus," dodal jsem s úšklebkem.

"Ehm... to je od ní milé," dodal s rozpaky.

"Pane Blacku! Co vy tady děláte? Copak jsem Vám již minulý rok neříkala, aby jste se na ošetřovně zastavoval pouze a výhradně pokud potřebujete ošetřit!?!" rozčilovala se paní Pomfreyová (no, hlavně když jsme tam byl s Chantal tak mlčela baba jedna, beztak má na Chantal a její manikúru spadeno).

"No..ehm..." zakašlal jsem, otočil jsem se o 380 stupňů, vyplázl jsem jazyk a s hlasitým BÁC jsem upadl na zem.

"Pane Blacku? Co to má být za divadélko?" křičela rozčilená ošetřovatelka a protočila oči v sloup (to samé jsem udělal hned po ní, heh rozčilovala se!).

"Jsem na smrt nemocný, vážně!" dodal jsem a znovu jsem na ni vyplázl jazyk.

"Vy pane Blacku?" podivila se a její obočí vyskočilo (metr) vysoko.

"Musíte mi pomoc! Nemůžete mě nechat umřít!" žadonil jsem (na) oko nemocný.

"Nemůžu? To by jste se divil, alespoň by byl od těch vašich cassanovských (njn jen tiše, tedy teď spíš hlasitě skuhrá, že mě ještě nedostala, baba) akcí pokoj! Ale pokud chcete tak moc ošetřit, klidně Vás pošlu k psychiatrovi u sv. Munga!" dokončila svůj (sáho dlouhý) monolog ošetřovatelka.

"Tam prej jedna sexy setra donáší skřítčí víno!" zapřemýšlel jsme nahlas.

"Mňam!" dodal Péťa, což ošetřovatelka nerozdýchala a z hlasitým VEN mě vyhodila z ošetřovny (njn tady někdo žárlí na Chantal, njn každá na mě nemá, že babo?).

9.září

Tak to se teda povedlo.

Ta dvojnice se vážně povedla.

Až na to, že ho neměla líbat.

Ale odpuštím ji, protože vlastně pak odpouštím sama sobě.

A když už jsme u mě, víš, že jsem den ode dne hezčí a hezčí?

Myslím, teda, jsem toho názoru, že mi moc sluší. Chichi a ten vílák je taky moc sexy, když se mu chce. Škoda, že mi jen hodně připomíná toho chudáčka Petra, který to táhne se Siriusovou partou.

"Chantááál!" Křikne jakási holka obalená..tmavě růžovou? To už dáávno není in! Ale moment! TO je od Raplha! Ten svetřík..

"Arghmgh.." Vypadne jen ze mě.

"Ty jsi..TA Chantal...ta..ta..."

"Ano, ta." Zamumlám, pohledem přibitým k jejímu..MERLINE! Kde ta holka vzala TAKOVÉ poprsí?

"Já jsem Hepziba Smithová." Natáhne ke mně ruku. Cože? Jezibaba?

"No..Chantal." Řeknu a nervózně se zavrtím. Koutkem oka spatřím Siriuse a tak se zářivě usměju na Raba, který se najednou ochomejtá za mnou.

"Koukám, že máš na sobě hadříky od.." Přeje si mojí osobu a taky mojí. A ještě moje nohy. "Pááni.." Protáhne. "Ty máš kabelku od Miu-Miu? A sukni od..Miu-Miu?"

ONA zná Miu-Miu? Kdo to pro Merlina je?!

"Jo," ten její světřík je nějakej..falešnej..žádné reklamy a tak. A žádné bonusové kosmetické balíčky zdarma, tse.

Znenadání ucítím na svém pozadí nečí ruku. Asi se snad rozdvojím a tomu dotyčnému nejenže šáhnu taky na zadnici, ale ještě mu poklepu na rameni.

"Čao kotě." Ozve se Rab.

Hehe, tomu budu ošmatávat zadnici klidně celej den.

He-něco-ziba zbledla.

"Ty?" Vyštěkne. Helemese, mejkap od Chanel. Hmm..by mě zajímalo, zda má taky tu úžasnou sexy přírodní rtěnku od klubu..ne, nemá, tam jsem jen já.

V tom ve mě hrklo, protože jsem uviděla své druhé jak,.. jak kráčí směrem ke mě!

"Noo.." Šťouchnu do ní až to praskne (jen ne ta podprsenka, ale jen já mám od Victoria´s Secret!).

"Co to.." Rabík (chudák se skvělou zadnicí) nic nestačí říct, protože mu cosi praští do obličeje.

Samozřejmě že toho využiju a zdrhám (takovou tou ladnou chůzí modelky)..

Moment. Proč se mé druhé já líbá se Siriusem (hm, kalhoty od Huga Bosse, dobře on!)?!

9.září Bradavice

Tak se ti po nějaké té době zase hlásím. Evansová konečně pořádně chodí s Jamesem. Fakt musím připustit, že jim to klape (taky nebít mě, že?). A Chantal ala Lily alespoň pro chvilku klid (taktéž moje práce, jsem prstě star!).

Jinak jsem se dnes střetl s Rabem. Heh jak úplně čučel, když uviděl vedle sebe jeho ex. Byla to fakt prča. Narazil do sloupu (málem) a s otevřenými ústy si (málem) vykroutil krk. Jinak ta moje "nová" se jmenuje, jak jen že to bylo?

"Jamesi!" křiknu na rozcuchaného hocha sedícího u okna. Nereaguje. Co to tam pro bůh…?

"Jamesi, ty si maluješ srdíčka po skle?" podivím se. Opět žádná odezva.

"Jamesi!" zatřepu s ním. Konečně mě začal brát na vědomí (ccc…tu jeho eLÁeSKu fakt nechápu).

"No, jasně, že s tebou souhlasím!" přikyvoval nadšeně James. Protočil jsem očima.

"A s čím, že to souhlasíš?"

"My se nebavíme o famfrpálu?" podivil se James (musel bych ho praštit).

"Před hodinou jsem to vzdal, něco do tebe hustit. Snaha byla," povzdychl jsem si, "já jen potřebuju vědět jak se jmenuje ta moje…"

"Siriusi, teď by ti Lily dala!" křikl James (ccc… dala, dala by mi cokoliv paroháči, jen kdybys ji slyšel jak škemrala).

"No tak jak, že to je…?"

"Nepovím, přemýšlej!" dodal James a znovu začal malovat (ty pitomý) srdíčka.

"Úplnej Mirek Dušín, jak myslíš," zašklebil jsem se na Jamese (který zase neposlouchal).

P.S. deníčku, musím si tu napsat, že musím vztah Jamese a Lily přehodnotit. Udělat nějaký razantní krok…nebo…poslat Chantal. Ještě uvídíme… ale tohle chování Jamese dlouho nevydržím…

Jéjda! Už vím…

"Hepziba Smithová," vykřikl jsem nadšeně (jak se může někdo takhle jmenovat?).

"Jamesi, skočím si na rande!" Opět bez odezvy.

"Reme, jdu na rande!"

"Hmm."

P.S. 2 udělat jim něco hodně bolestivého, přece nechodím na rande každý den! Ccc…

Jen co jsem si trochu upravil vlasy (fakt to bylo jen…deset, ne patnáct minut…) jsem vyběhl z pokoje a namířil jsme si to ke sklepení, kde jsem (nááááhodičkou, předem určenou mnou samým njn někdo ji na rande pozvat musel) ji uviděl. Zuby jako kůň neměla, v tom se Chantal rovnat nemohla, ale v té růžové bych řekl, že byla i přebornice (njn Rab jede po růžové, musím mu k Vánocům pořídit růžové spodní prádlo, alespoň mi to moje přestane závidět). Plácl jsme ji po (hádejte čem) zadku a políbil jsme ji (tohle zabírá z 55%).

"Tak kam vyrazíme… krásko?" otázal jsme se s povytaženým obočím.

"Kam budeš chtít, třeba do ráje," zašeptala (fakt děsná romantika) tiše (tyhle ty holčičí kecy, taky bych mohl někdy někoho dobývat, proč mě všechny chcou….už i ta Evansová!)

Jo a když už o Evansové, jen co jsem jí tam chtěl strčit (samozřejmě že ne to jako TO, ale jako jazyk- samozřejmě, že Smithové ) potkal jsem rozčilenou Evansovou. Na okamžik jsme se od té EX (jak jsme ji nazval už předem) vzdálil.

"Blacku! Ty podvodníku, podrazáku….a…" hubovala Lily.

"Co je?"

"Chantal mi sice s tou svou Miu Miu dala pokoj, ale ten Potter!"

"Miu Miu, Potter?" nechápal jsem.

"Vyslovuješ to špatně!" opravila mě, "Miuuu Miuu," řekla a pohodila vlasama (chtěla být důležitá…ccc…na to jsme tu přece JÁ)!

"Co se s Jamesem?"

"To já nevím…už od prváku je divnej, ale dneska. Když jsme byli venku sundal si bundu, abych prý nemusela šlápnout do louže. Pak mi donesl čokoládu, řekl, že mám hezký oči… Blacku, vždyť Potter nikdy o mých očích nemluvil!" hysterčina (potrhle zamilovaná) Evansová.

"Klid, vše se dá do pořádku…"

"To už bych si vzala radši na krk tebe! S tebou by to šlo alespoň rychle!" řekla a protočila očima.

"No jo furt!" zanadával jsem, "Teďka dvě hodiny seděl a maloval na sklo srdíčka. Není v tom nápoj lásky?"

"Blacku, ty jsi mu podstrčil nápoj lásky…."

"Ne, já myslel, že ty?" dodal jsme s úsměvem (málem mě praštila něčím co vypadalo jako…moment Evansová nosí kabelku?).

"To se vyřeší. Když ne, tak máš jednoho milence na krku…"

"Blacku!" křikla, "Chci jen tebe…" dodala (samozřejmě, že řekla i mou hlavu na stříbrným podnose, ale to deníčku nemusíš vědět).

Jen co jsem se otočil zpět k Smithové (koho pro bůh nevidím).

"Chantal?" (heh to je trio, Chantal a Smithová, dvě růžovky a Rab, fakt mu ty spoďáry musím koupit).

Jmenovaná (piiiipka) si mě samozřejmě ani nevšimla, poněvadž právě Smithová vyslovila Miuuu Miuu. Díky Evansová to umím i já vyslovit- heč!

Konečně mě ragistuje (heh všiml jsme si, že má pěkný kozy, ne Chanla ale ta druhá…zase nwn jméno)

P.S. naučit se jméno EX

Tentokrát jsem fakt na rozpacích. Jaké zvíře mám radši kozu nebo koně? Fakt nevím. Chantal si to někam namířila, co to jen je? A co…co dělá EXIN jazyk v mém krku? Vrrr rabe ty to schytáš, beztak za to může tvůj zadek! Ale co tooo….

"To je podprda?" otážu se a podívám se na strop.

"Ooouu," vypadne z ní (při čemž málem dostanu infarkt…kozy vedou 1:0).

4.kapitola > Jsem tvoje, Blacku

Sat, 22 Aug 2009 19:23:52 +0200

Takže, přes drobné problémy z mé strany jsme s El napsali 4. kapitolu..

Jako vždy komentujte xD

4.září - Hodina Lektvarů se Zmyjozelem

Deníčku!!

Aktuální stav mé krásy je 97%. Proč? Protože mě někdo rozcuchal. A ten někdo je pan profesor Křyklan. Nejprve se na mě tak podivně usmíval (takovej ten nechutně pedofilský úsměv, přičemž se blížil a kroutil boky, nutno podotknout že Siriusovi to jde líp, pan profesor by od něho měl brát hodiny).

A pak tu pro tebe mám ještě jednu novinku. Zkrášlila jsem si hábit.

Přiznávám se, ten co mi dali..jaksi zmizel, tak jsem si opatřila svoje nové šatstvo. Bílá halenka od Miu-Miu (jak jinak), úzká upnutá černá sukně (nosím ji natáhlou až ke břichu, páč je mi dlouhá, áááž táákhle po kolínka a tak jsem si tam ještě dala pásek s velkými inciálami D&G) od Coco Chanel.

Chtěla jsem ještě vestičku od Versace, ale bohužel na mě Lily (to je má zrzavá spolubydlící, silně ignorující nějaké..jo, James, to je ono) divně koukala, tak jsem jí tu vestičku dala.

"Čao kotě," pozdravil mě Rabastan, když si kecnul vedle mě.

Vzpomněla jsem si na ten jeho knoflík a naklonila se k němu.

Chyba č. 1. Nikdy se nenakláněj ke klukovi, kterej má reklamácky knoflíky.

Rab se podivně zazubil (moment, kdeže je Křyklan?) a popadl mě za zadek (nesedím na něm?).

Chyba č.2. Nikdy neřvi v místnosti, kde je plno kluků, kteří si taky chtěj šáhnout.

Někdo mě zatahal za vlasy. Néé..mám je vytužený do drdolu, nebo co alias Amy Wajnhouse (až na to, že já to mám samozdřejmě kůůlovější, že)!

Chyba č.3. Nikdy se nebav s něčím, co tě naštvalo.

"Siriusi, podáš mi žabí stehýnko?"

"Ale jistě." Usmál se na mě, něco řekl Rabíkovi a něco mi podal. Všiml sis, že má košili od Armaniho? Ale úúplně jinou! Takovou..školnější a rozeplejší..hmm..

"Dík," řekla jsem a raději se na něho nedívala.

Prej špatnej sex. No to určitě. Podívala jsem se po Rabíkovi, který jistě obdivoval mojí halenku. Už jsem ti říkala o mém novém spodním prádlu od Victoria´s Secret? Je krajkově černé, prostě lahůdka a jen za 777 liber! Úplně zadarmo!

"Ukážu ti rybník, kde jsou samý žabí stehýnka." Pošeptal mi Rab do mého ouška, kde jsem měla náušničky s žabičkama.

"Juuj, vážně? A bude i žabí piknik?"

4. září 1978

Tak deničku.

Dneska to "vypadalo" na pohodlný den. Ale fakt jen vypadalo. Hned ráno jsem zaspal první hodinu (bylo to u Křiklana, vymluvil jsme se na sex) a zbytek vyučovacích hodin jsem strávil vedle Jamese. Dneska byl celkem klidnej (nedával pozor, čuměl po Evansová- klasika). Pak jsem si s klukama dali oběd, ani nevím jak, ale jen co jsme dosedl, už jsem vedle sebe uviděl děsně růžovou růžovou a blond háro! Protočil jsem očima a chtěl jsem se otočit na druhou stranu, ale tam se z čisna jasna objevil Rabastan!

"Bože!" zaskučel jsem potichu. Naštěstí blonska chtěla jen žabí stehýnko (moc dobře jsem ve skutečnosti pochopil co chtěla- za vším hledej sex, to je jasný, ale já ještě pár dnů nemúžu!) no a Rabík do ní něco hustil o žabičkách! Prostě humus!

"Radši půjdu," dodal jsem společensky a opustil jsem Velkou síň (oba na mě čučeli, u Chantal bych se ani nedivil, ale u Rabíka? Snad mi nezávidí zadek?).

Namířil jsem si to rovnou do společenky. Na holky vzdychající celou cestu za mnou jsem fakt neměl pomyšlení. Sice bych si možná dal říct... Ale v mé hlavě se ozvalo STOP! Chantal byla k nakousnutí, to jo, ale měla své mouchy...(neříkat jaké!)

Jen co můj zadek (mimochodem, už jsem zmínil, jak krásnej je?) dosedl na pohodlnou (samozřejmě ne tak pohodlnou jako u Blacků v rezidenci) pohovku, ozvala se hysterická Evansová!)

"Už toho mám plný zuby! Přestávám tolerovat ty její nesmysly!" křičela a mávala rukama.

Poškrábal jsem se ve vlasech (co ty holky furt chtějí?) a distancoval jsem se od ní, ale "štěstí" tomu chtělo a Evansová s posadila naproti mně!

"Evansová, co to tu vyvádíš?" vypadlo ze mě, poněvadž hysterická ona bývala jen v přítomnosti Jamese, který tu teď právě nebyl.

"Blacku! Tebe jsem hledala! Okamžitě si zklidni tu svoji barbínu, než ji Z-A-B-I-J-U!"

Sirius se na Evansovou nevinně usmál, ale ta mu to evidentně (ne) baštila a znovu promluvila: "Je strašná, nosí růžovou, dělá si úkoly a dokonce zpívá! Je to strašný! Nikdy jsem tě o nic neprosila, ale teď přišla ta pravá chvíle! Choď s ní! Prosím! Už ji nemůžu poslouchat! Víš co mi ráno udělala?

Strčila mi vestičku od Versace! Teď vypadám jako chuděrka!" hysterčina Evansová.

"Lily," odkašlal jsem si po jejim dlouhém monologu "tak zaprvé, ona je barbína, to je jasný, ale jedině od Matela, s růžovou to není tak strašný, uklidním tě, může to být horší, vestičku od Versace, tak tu ignoruj, je bláznivá! Jo ale s tím posledním ti nepomůžu, mám zakázanýý sex," zašeptal jsem poslední dvě slova.

"Co-že?"

"Je to strašný, já vím! Ale když jsme to s ní zkoušel poprvý, dopadlo to katastrofálně!"

"To chceš říct, že ji NÁM holkám takhle necháš? Co budu dělat?" naříkala Evansová.

"Já vím Lily," dodal jsem s úsměvem a chytil jsem ji za ruku, "ale někdo to schytat musel. Nezlob se," konejšil jsme ji s úsměvem.

"No to je teda útěcha Blacku!" obořila se Evansová.

"No... možná by se našlo řešení," zauvažoval jsem.

"Povídej!" vypískla nadšeně Evansová.

"Kdybys zašla na rande s Jamesem..."

"S Potterem?"

"S Jamesem," opravil jsem ji.

"O rande, o cokoliv, jsem tvoje!" vydechla Evansová s nadšením.

Hmm... S Evansovou jsme si plácli (zkoušela na mě i neporušitelný slib, ale umřít mladý?!? Nikdy.)

Po dvouch (usilovných) hodinách přemýšlení jsem pořád nedošel na to, jak bych měl Evansovou

zbavit Chantal. Na krk jsem si ji uvázat nechtěl, ale Rabíkovi jsem ji nechat taky nechtěl. Hmm...

Bylo to těžký! Chtělo to plán! Musel jsem si dát rande (uklidnit se), rozhodl jsem (tentokrát) se

pro Charitu Skrkovou (Rabíkovu EX)!

Víkend - 7. září

To ti povídám, já nejsem na prodej!

To ti povídám, piknik s Rabem? Zrušila jsem ho!! A víš proč? Víííš ty vůůbec proč? Samozdřejmě že ne, protože jsem to sem ještě nenapsala, chacháá!

Lily je se poslední dobou pořád usmívá, ještě jsem nezjistila proč, ale řeknu ti..moji (bývalou) vestičku Versace..on ji tady má snad každej! Ještěže jsem jí tý Lily dala...

No nic, takže..proč že jsem zrušila piknik s Rabem?

Protože nějakej kluk, nevím jestli ho znáš, má takové blond vlasy (skoro jako já, ale na moji hřívu, tentokrát alias jako Marilyn Monroe nemá!), mě dneska požádal o rande!

("Potřebujem si promluvit, sejdem se v knihovně v pět, jasný?" Mrkl na mě a zamrkal svými šedými, fákt bomba očkami a co teprv ty mokasíny od Gucciho!)

"Maaandy!" Merlínku, kde ta holka je? Vypůjčila si můj fén a ještě tu není?!

"CHANTAL?! KAM SI ASI MÁM DÁT BOTY?!" Zařve na mě Lily. Helemese, kdopak si tu půjčil moje šaty od Miu-Miu?

"Do botníku," nadšeně k ní přicupitám a ukážu ji mojí speciální místsnost pro botičky. "Skvělé, že jo?"

"No..ano." Vypadne z ní zaraženě, no jo, kdo by nebyl oslněn krásou mých bot?

"Jestli si nějaké pújčíš, vrať je f pořátku." Poklepu jí svojí dokonalou manikůrou na rameno a odcupitám zpátky do koupelny, kde se zamnknu a s uspokjením si začnu prohlížet všechny své přídavky a voňavky a...a...a...

"Chantal?" Broukne najednou někdo nade mnou.

"Fíííha!" Vyjeknu a zírám na něco růůžového. Ne, snad fialového? "Ty seš vílák!" Vypísknu.

Přede mnou se vznáší něco obésního a maličkýma křidélkama a...jééé..žůžová hůlka!

"Chantal la Titanie?" Zeptal se znovu.

"Ne," opravím ho. "Chantal Marie Louisa la Titanie."

"Takže Chanta Marie Louisa la Titanie?" Zeptá se mě a zatřepotá křidélkama.

"Ano." Souhlasím spokojeně a přikývnu.

"Podle.." Vytáhne nějaký srolovaný, hnědožlutý papír. "Starostolce hlavounu všech hlavounů víláku, víl, a všelijakých hlavouňáků s křídlama a hůlkama.."

"Růžových." Vyhrknu nadšeně. Podívá se na mě a s potěšením přikývne.

"Ach ano, růžových," řekne. "Jste obdarována mocí tří." Zašeptá tajemně.

Cože? Jenom? Tsee...

7. září- první zářijový víkend

Jen co jsem se o víkendu objevil u jezera, začalo to na novo.

"Ach koukněte na něj, má jiskru v oku!"

"Je božský, pan božský!"

"Dokonalý!"

Vzdychaly jedna po druhé a já jim jen poslal vzdušný polibek. No musím přiznat, že jsme zase začal cvičit (holky to miluju). Nejspíš jsem adoptovaný. Vím, zní to příšerně, že bych nebyl Black?

Tak jinak, možná že jen matka není moje matka! Ano, v tom je to! Vypadám po otci, ne po "matce"! Ta fůrie (které ani nezná Armaniho) určitě není moje matka! Moje matka musí být nejmenším víla! (nebo taky super modelka z New Yorku- beztak předvádí spodní prádlo)!

No, ale dost o mě, právě sedím vedle Jamese, který se pyšně usmívá (bylo tomu totiž již 12 hodin, co Evansová přijala jeho pozvání na rande- samozřejmě díky mě!).

Remus četl nějakou (ne) zajímavou knížku a Petr? Kde vlastně byl Petr (moment, musím si vzpomenout, kde jen...)?

"Kluci!" vypískl Petr (no jo, on tam nebyl! Až pak!).

"Co chceš?" protočil jsme znuděně očima.

"Co se děje?" otázal se Remus a odložil svoji knížku (fakt ji kvůli Petrovi odložil?!?).

"Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat znovu zaútočil!" přečetl Petr nadpis titulního článku v Denním věštci.

"Co se stalo? Čti dál!"

"Vy-víte-kdo znovu zaútočil, tentokrát v mudlovské čtvrti! Zabil celou rodinu i s dětmi! Další útoky v mudlovském světě pak dokonali Smrtijedi," četl pomalu Petr, při čemž mu odkapávaly slily z úst.

"Radši mi to půjč, dočtu si to sám!" obořil jsem se na Petra a vytrhl jsem mu noviny z ruky.

"Ach jo. Další rodina," podotknul smutně Remus a opět se chopil knížky.

"Siriusku!" ozval se medový hlásek z povzdálí.

"Ach můj Bože, Jamesi! Zabíj mě!" zašeptal jsem potichu a snažil jsem se přikrčit-marně (holky jsou jak bestie, vyčmuchaj snad všechno a všechny!).

"Ahoj Siriusku!" zachichotala se (jako obvykle) Chantal.

"Ahoj!" odpověděl jsem neutrálně (už mi dovolili sex, hujajááá!).

"Ty to čteš?" podivila se Chantal.

"Ne zlatíčko, já si jen prohlížím obrázky!" odpověděl jsem zdvořile, čemuž se všichni (krom Chantal a Petra, kteří to evidentně nepochopili) zasmáli.

"Aha. A o čem to je? Jako ty obrázky?" vyptávala se blondýnka dál.

"Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat znovu zaútočil," odpověděl jsem s vážnou tváří.

"Jako kdo?"

"No Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovovat!"

"No," zapřemýšlela Chantal (pokud to umí, je přece blondýna!), "a to je jako kdo?"

"Pán zla, Ty-víš-kdo!"

"Ne, to nevim," zakroutila nechápavě hlavičkou.

"No přece Vol... Vold... "

"Nějak vůl? Musíš nahlas Siriusi! Fakt nevim o koho jde?"

"No přece Voldemort!" štěkl jsem naštvaně, při čemž se moji přátele otřásli (njn to jméno se neříká).

"Aha," podotkla Chantal, "zajdem na piknik?"

"Hmm," zamručel jsem a hodlal jsem vstát. Já hlupák! Až teď jsem si všiml v čem Chantal přišla.

Měla na sobě šortky, letní tílko a na hlavě měla modrý šátek (hmm evidentně ji měl ladit k očím).

Ale ty nohy! Najednou jsem nemohl vstát! Musel jsem na ni alespoň minutu jen tak koukat! Vypadala fantasticky! Je jasné komu bude vždycky růžová slušet!

"Ehm..." zakašlala Chantal, "ty jsi Petr?"

Celá parta se nechápavě na Chantal podívala. Proč se zajímá o Petra? No i když u ní ni člověk nikdy nevím!

"Jo," odpověděl malý tlustý kluk s úsměvem (tedy alespoň to tam mělo vypadat).

"Můžeš mi říct, připadám ti sexy?" otázala se Chantal s vážností v hlase a zamrkala na něj. V tu chvíli jsme si připadal jako vůl. Co to má znamenat? Měl jsme strašnej vztek, dokud...

"Jsi..." snažil se ze sebe něco vysoukat Petr, ale to už jsme se já válel smíchem po trávě.

James s Remusem si toho ještě evidentně nevšimli (asi je nenapadlo se tam podívat)! To se prostě mohlo stát jenom jemu! Myslím, že Chantal chtěla abych něco udělal, ale já nemohl dýchat.

Válel jsme se, smál jsme se, držel jsme se za břicho. Fakt to bylo k popukání!

"Co se děje!" vypískl poplašeně Petr a v tu chvíli se začali hlasitě smát i James s Remusem (fakt jsem myslel, že Remusovi budou jen tikat koutky, ale smál se o sto šest!).

"Ehmm... jak to říci," snažila se Chantal zdvořile, "máš erekci!"

"Ne! To nemám! Co... cože?" koktal páté přes deváté Petr.

"Ehmm..." odkašlala se Chantal a ukázala prstem na jeho bouli (celkem dobrý) v kalhotách, která chtěla ven.

"Nechceš si o tom promluvit?" nadhodila blondýnka s úsměvem starající se matky, ale to už Petr vstal a začal utíkat (vypadal jak prase, nebo jako prase, který honí řezník) a nezastavil se hooodně dlouho (jeho rekord). Po pár minutách jsem už fakt potřeboval kyslík. Nakonec jsem se jen usmíval.

"Hele půjdem na ten piknik? Jo a kluci, to od Vás není správné, ani trochu! Takhle se svému kamarádíčkovi smát!" řekla Chantal a zamračila se.

Raději jsme vstal. Mrkl jsem na kluky, kteří se znovu začali smát a já jsme společně s Chantal odešel na ten "piknik" (v uvozovkách, však ty víš, pro co je to označení ;))

3. kapitola > Nitka jenom zlatá

Thu, 20 Aug 2009 20:14:58 +0200

Nemilé zdrženíčko, tak se omlouváme xD A napravujeme novou kapitolkou..takže, komentuje xD

Ivís a Elis

2-3 září 1978

Faktem je, že jsem neměla sex už týden (víkendy se nepočítaj a nahatý zahradníci už vůbec ne).
Dalším faktem je, že mi Sirius padl do oka jako dokonalý sexuální stroj (za jednoho Siriuse jedna libra, no prosím, to je skoro zadarmo!)
Proto otázka, jako "Bude sex?" mi přišla jako naprosto zbytečná předehra.
Sirius se tam na mě usmíval svým podivným způsobem (tkz. oči mu vypadávaly z dúlků, ruce se natahovaly dopředu a podivně se kymácel //moment, není tohle popis dokonalého zombýka?//).
Pak ale něco udělal - nevím co, buď couvl, jakoby váhal nad svojí otázkou - samozřejmě, to jsem si nemohla nechat ujít. Nebo spíš, toho. No to je jedno.
Potřebovala jsem mu ale naznačit, že mu z jeho skvostné košile čouhá niť, která říkala: "A kdopak mě rozpárá jako první?". Rozhlédla jsem se a protože nikdo nebyl na blízku, zatáhla jsem ho do nějaké učebny (to ti ale byla hnusná učebna, samej břečťan a kouzelné fazole..).
Bohužel, než jsem cokoli stačila říct, šlápla jsem na jednu z těch pitomých fazol (jen tak se zmiňuju opodál - odkdy fazole ječej?) a dopadla na chudáka Siria.
A teď to začalo.
Ten chytrák mě neudržel. Copak jsem tak těžká? Ne! Mám přece velikost č.4! (Mám totiž jednu fákt hustou dietu, totiž, nic nejíte, a až vám bude na omdlení, dejte si kousek sýra, zaručeně to zabírá!).
Padala jsem a padala..a přitom ještě odeslala jednu smsku z mého blackberryho..až jsem..A TOHLE MU NIKDY NEODPUSTÍM. Já si totiž ZLOMILA NEHET.
Můj nehet, můj nehtíček..
Bohužel, letící niť reklamácky opakujíc "Zatahej za mě poprvý a domů ti pošleme zdarma jednu košili od Armaniho! Zatahej za mě ještě víc a dostanete k tomu zdarma svetr! A rozčilte nosiče armaniho košil a dostane zdarma balíček kosmetiky od Avon!", jsem zaregistrovala pozdě.
Jeho nosič na mě dopadl, ale protože já věřím ve své štěstí, pokoušejíc se chňapnout tu niť štěstěny, mu zničila knoflíček..snad si toho nevšiml. Asi ne, protože já si dobře všimla, jak MI ZNIČIL MÉ ŠATY OD MIU-MIU!
Ale pořád tu byla ta reklamující niť.
Moment, na koho to právě spadla židle? Ach ne, Merline, ta niť! Vrhla jsem se na Siriuse, který se zatvářil zděšeně.
Promiň kocoure, ale tohle je přednější než sex s tebou za jednu libru.
Ne. To teda není. Já znovu zakopla. A o tu samou fazoli, řvouc, že tu děláme binec (nic proti fazolím, ale chtělo by je pozabíjet a říct jim, že tu binec už byl).
Chytla jsem se Siriusovi nytě (chachá! dívka z rodiny la Titania vždy vítězí a dostane svého!).
Pak jsem si ale něčeho všimla. Ta niť, to nebyla ona! Tahle řikala něco o špatným sexu. Sakra.
Mrkla jsem se na jeho košili, ale po tamté nikdá ani stopa.
"Fňuk," vypadlo ze mě a chtělo se mi Siriuse zabít.
"Zajdem na ošetřovnu," navrhl Sirius. Cupitajíc vedle něho jsme došli na to místo a asi místní ošetřovatelka se zajíkala (no jo, to ten zlomenej nehet).
"Pane Blacku! Co se stalo?" Cože? Sirius je ženatej?
"Špatnej sex." Odpověděla niť a Sirius.
No jo, jaká košile (a nitě) takovej pán.

3. září 1978- Bradavice

Tak deníčku, myslím, že 2. září 1978 budu navždy nesnášet. Naposledy v Bradavicích, poslední pohledy, vzpomínky... No právě! Vzpomínky! Jak jsem se mohl zamilovat do té děsivé blonsky?!?
Je to noční můra! Ne tedy že by ona byla můra, vypadá tedy spíše jako.. No o tom radši nepsat!
Co jsem na ní pro BOHA mohl vidět? No fajn, měla na sobě brýle od Chanel, světřík od Josepha R., kabelku od Miu Miu (která byla tedy podle mě opravdu příšerná, ale kdo by si to troufl říct nahlas o kabelce od Miu Miu, že?) no a ta její inteligence- Prostě zná D&G, takovýmu andělu nejde prostě odolat!
"Ooo," protáhl jsem se a zazíval jsem. Otevřel jsem jedno oko, ale dolehlo na mě moc světla.
Nakonec jsem (bohužel) otevřel obě oči.
"Bože, já překonal Jamese! Hned první den ve škole na ošetřovně!" vypískl jsem vítězně, ale to jsem opravdu neměl. Blondýna se převalila na bok. Otevřela oči. A najednou..
"Ááá!" začala hystericky řvát (myslím, že na ošetřovně zůstanu ještě dýl, mám zalehlý uši!), jejím jediným štěstím bylo, že ošetřovna byla prázdná- njn i Black má někdy smůlu (byli jsme sami na ošetřovně!).
"Moje úžasná manikúra," začala vzlykat, "můj nehet!" zakvílela (chtěla začít běhat jako šílená po ošetřovně, ale zjistila, že má po botách od Gucciho!).
Jenom jsem protočil očima. Chtěl jsem se otočit na druhý bok, ale nějak jsem byl indisponovaný. "Slečno! Pane Blacku!" křikla ošetřovatelka.
Chantal konečně přestala kvílet a já se pomalu s bolestí posadil.
"Co se děje?" otázala se s povytaženým obočím.
"Mám zlomený nehtík," zaskučela blondýnka a ukázala ošetřovatelce prostědníček.
"No tohle..."
"Já vím, ta manikúra trvala snad dvě hodiny! A teď je po ní! Tohle mi žádná pojišťovna neproplatí!" řekla a začala vzlykat dál.
"Slečno.."
"Pro Vás Chantal," dodala už bez slz.
"Chantal!" ozvala se ku podivu ošetřovatelka a tak nějak mávla podivně rukama a usadila se na postel k Chantal, "na tohle je snadná pomoc! To se mi stává často," dodala s úsměvem ošetřovatelka.
"Opravdu? A kam chodíte na manikúru? V dnešní době je složitý najít někoho dobrého!"
"O tom mi mluvte drahá! Teď koukejte!" dodala ošetřovatelka a šibalsky na blondýnku mrkla.
Vytáhla z kapsy hůlku a udělala ve vzduchu jakousi smyčku a najednou…
"Ááá!"
Na ošetřovně jsem se pomalu naučil nevnímat ten řev. Připomínalo mi to celkem chrápot Pettigrewa. Na co si člověk všechno nezvykne (z 99% je donucen zvyknout si)!
"To je naprostá bomba! Tohle mě musíte naučit, je to dokonalý!" pochválila si Chantal svůj nový nehtík.
"No jasně, na tohle znám fíglů!"
"Musíme někdy společně zajít do Prasinek! Zvu Vás na skleničku!" řekla Chantal a sladce se usmála.
"To se nedá odmítnou, ale.."
Dál už jsem neposlouchal. Ona má zlomeném nehet a podpatek a věnují se jí víc než mě? To je sprostý! Já jsem tu cassanova! Na dobré příjmení zde nikdo nebere ohled! Strašná škola!
Nejspíš po dvouch hodinách si mě konečně ta osoba, která si říká ošetřovatelka, všimla.
"Pane Blacku, máte několik modřin, máte naraženou páteř, ale to zpraví pár těchto lektvarů," řekla s úsměvem a ukázala na lektvary, které stály na poličce (naštěstí pro mě byly jen dva).
"Fajn," odvětím podrážděně.
"Nejspíš nebudete moci pár dnů sexovat," dodá a úchylně se zachichotá (že by to chytla od Chantal?).

3.září 1978

Našla jsem svou spřízněnou duši, co obdivuje skvělou francouzskou manikůru a umý všelijaké ty fígle s hůkama (třeba jak zapíchnout někomu oko a tak).
Koutkem oka jsem zaslechla jakýsi podmět na sex.
"Sex?" Zavýskla jsem. "Jůů, kde?"
Má drahá kolegyně, jak jsem zjistila, taky chodí do klubu "Krása a mládí", se na mě podívala a vlepila Siriusovi pohlavek.
"To si říkáš Cassanovo?" Pohrozila mu ukazováčkem.
"Víte, že po sexu shodíte mnoho kalorií?" Pochlubila jsem se ošetřovatelce svou inteligencí.
"Vážně?" Zahuhlal Sirius. Och, ty jeho nepoddajné vlasy! A ten jeho pohled..mňam, mám hlad.
Odhodila jsem přikrývku a vstala. Nahá. Podívala jsem se na sebe.
"To je tady trend?" Optala jsem se raději kolegyně, která obdivovala můj pupík.
"Pááni, tohle je pravej pírsíng?" Zeptala se mě.
"Jasně, můj kámoš, dělá to zadarmo!" (A taky to pak zadarmo dělá v tom svim supr čupr autě, ale to je jen mezi mnou a ním.) Vytahovala jsem se znovu a rozhlížela se po nějakém Miu-Miu prostěradle. A helemese, tady vedle Siriuse něco leží.
"Mohu?" Zeptala jsem se řečnicky a popadla prostěradlo.
Hm, Chanel.
Nevadí. Natáhnu si to na sebe.
"Tak," usměju se podle. "Má někdo nějaké otázky, na boty? Chantal vám vše řekne, vše ukáže!" A slavnostě všem ukážu svůj sněhovílí chrup.
Pak se otočím a narazím přímo do hrudníku Rabastana. Juuj, má hábit s logem Oxford!
"Čao kotě, slišel jsem o té drobné nehodě s Blackem, musel jsem se na tebe zajít mrknouti." Mrkl na mě.
Ten je táák hodnej. Než sem mu ale mohla odpovědět, ocitl se za mnou nějak Sirius a přitáh si mě k sobě.
"Odpal ňoumo, ta je moje." Zazněla odpověď. Deníčku, nezdá se mi to, nebo mutuju?
"Balíček, extra balíček kosmetiky Dior.." Zašeptal někdo a já shledala, že to na mě hlesl knoflík od rabastanova hábitu.
Merline, tohle už si nenechám ujít.

3.září 1978- ošetřovna

Jako to, že mi (kráva, pipka, ku*va...) ošetřovatelka zakázala sexovat bych ještě přežil, ale to že se po celé škole roznese to, že Sirius Black měl špatný sex (či-li žádný) to je katastrofa! Raději jsem nechal ty dvě (slepice) i když Chantal je spíš... no raději to dále nerozebírat, jednoduše jsem si sbalil saky paky a vydal jsem se na obchůzku hradu. Ocucal jsem dvě holky a zastavil jsem se za Skoro bezhlavým Nickem (drbna číslo 1), pak jsem zašel za McGonagallovou (drbna číslo 2) a nakonec jsem se zastavil za Jamesem (drbna číslo 3). Byla to sice hodinová otrava (s Jamesem největší, poněvadž jsem mu musel vypovědět i o fazolých), ale konečně se vrátila moje reputace (mistr Black) do normálu. No musím přiznat, něco (spíš někoho) jsem obětovat musel. Ta až se to dozví, doufám, že si zachová chladnou hlavu (musí, vždyť je to přeci blondýnka!). No a já jsem chlap! Musím svou pověst mít čistou, mít čistý štít! Jinak jsem to vyřídil celkem rychle. Když jsme se vrátil, ještě něco skřehotala (sex, pírsing…) kdo to má furt vnímat, když holka řekne 120 slov za minutu (v případě Chantla bych řekl i 220)! Už, už jsem se chystal zase odejít, ale v tom koho nevidím! Ten bídák Rabastan toho snad nenechá!?!
"Čao kotě, slišel jsem o té drobné nehodě s Blackem, musel jsem se na tebe zajít mrknouti."
Řekl (fakt to pronesl jak pako, měl by se učit) a začal divně mrkat. Já jen tiše doufal, že se k němu už dostala "moje původní verze" (ale myslím, že McGonagallka to zaručuje, beztak to vyklopila Křiklanovi a ten zase…to je fuk)! Raději jsem přešel ke svému (neojetému) zboží v podobě Chantal.
"Odpal ňoumo, ta je moje." Zakřenil jsem se na Rabíka.
"Balíček, extra balíček kosmetiky Dior.." zašeptal, což mě okamžitě dostalo do kolen. On jí nabízí extra balíček? Ccc..kdo by sločil na ten jeho levnej prototip Dior! Ccc! Beztak to už zkoušel na Smithovou! No jo, ale ta má na víc! Dior mu nacpala (no raději nechtějte vědět kam, ale Sevík myslím, že někdy prohodil, že mu to tam pak vonělo)...
Musel jsem jednat! Jak mi může takovej lachem Zmijozelák nabalovat moji bloncku (víte jak dlouho jsem hledat takovej zadek?)!
A v tu chvíli jsme se rozhodl! Udělám mu ze života peklo! Už na nádraží jsem mu dal jasně najevo,že co jeho je i moje, ale co je moje je jen moje! Tohle si nenechám líbit, haaa mám Klackovský nápad! Vojedu Charit Skrkovou, s tou chrápal před rokem a dala mu košem a nakonec si to vychutnám na jeho budoucí snoubence (njn ve vyšších kruzích se nic neutají) na Irmě Rosierové. Heh, jak dokonalý plán to je. A ještě si udržet Chantal! Uff... to bude tedy práce. Za týden zvládnu i 7 bab, ale každou na jeden den, ne 3 napořád! No jo, holt to budu muset nějak zvládnout! Jsem prostě Black!
"Rabíku, ty jsi neslyšel?!? Nikdo za tebou nestojí, ty naše mimčo od Dior!" vysmál jsem se mu haaa pravým Blackovským hlasem (i máti by na mě byla hrdá)!
Chantal tikala pohledem od jeho ke mně. Nakonec jen mávla rukou (na které mimochodem už byly všechny nehty) a se slovy: "Omluvte mne, je mi nevolno," si šla lehnout.
Taktně (ve skutečnosti pěstí) jsem Rabíkovy naznačil, že má vypadnout, což se mu nelíbilo (no ale co mu zbylo, že?), ale nakonec stejně odešel jako spráskaném pes (hmm...špatný přirovnání, vypadal jako 6 měsíční dítě, které přišlo o svoji hračku).
Black je Black! Tak se všichni naučte prohrávat. Prohrábl jsem si vlasy, nadhodil okouzlující úsměv a šel jsem nabídnout své sex (bombě- do slova a do písmene) nějaké ručníky od Miu Miu (no jo, tu značku miluju, taky by mohla dělat víc pánských oděvů, hmm myslím, že jim pošlu nemilý dopis)!

2. kapitola > Nikdy, Armani

Fri, 14 Aug 2009 22:50:44 +0200

Haha, zas tady a zas všude xD Zlo je tu pořád...Muhehe..a kapitola jak byssmet xD

Komentáře prosím..

Jináč > by Ivís a Elís

2. kapitola - Nikdy, Armani

2. září - Bradavce (teda, jezero)

Vážně jsem se tomu hradu chtěla věnovat.

Chtěla jsem vzdychat, áchochat a óchochat.

Chtěla jsem si nalakovat nehty na nohou růžovou modří, ale musela jsem se kvůli času spokojit jen s broskvovou malbou (počkat, není to náhodou pohár?!).

Chtěla jsem přehodnotit názor na Rabastana, přece jen takovej klasyckej zadeg se jen tak nevidí.

Ale na těch blbejch loďkách se mi udělalo zle.

Sirius s košilí Armanym sem, Sirius s košilí Armanym tam, kterej chitrák vymislel loďky?!

"Není ti náhodou špatně?" Zeptal se vedle mě, mě nějakej klouček, kterej byl..jaksy taky bledej.

Moment, já jsem bledá?! "Víš, vypadáš docela..zeleně," pokračoval si svým písklavím hláskem, "A vůbec se ti to nehodí k.."

Dál jsem ho už neposlouchala. JÁ jsem zelená? Merline! JÁ jsem..teda, JÁ že se nehodím k mýmu oblečení?

Zuřivě jsem vykřikla a..TA ZATRACENÁ LOĎKA SE PŘEVRÁTILA!!

"Íííík! Moje vlasy!" Vypískla jsem ještě a pak..juuj..mislíš si, že tohle jezero má taky stejnou barvu jako moje oči?

Nakonec si teda povzdechnu (ve vodě se dá dejchat?) a vyplavu si to ven. Ach mé zmáčené..počkat! Tenhle hábit..to přece není moje oblečení, takže..

Krásně se usměju na..Úsměv mě jaksi opadl. Přede mnou stojí velkej obr a..chce mě SNÍST! Pro Merlina, on otevírá tu svojí pusu a..

"Děvenko, co pohledáváš tady a celá zmoklá na pozemkách? Nemáš bejt náhodou ve Velký Síni?"

Týjo. Tady to je ale divný. Hodní obři. Ne že by madam Krásnohůlek byla..

Tak si to teda stojím někde v hloučku prvňáčků a čekám na nějaký povel. Usmívám se. Znovu. Kdo by ne?

Mám na sobě šaty od Miu Miu a střevíčky od Givenchyho. A na krku, teď se drž, na mým krásným bělostným, sametovým či smetanovým krčku se mi blýská náhrdelník od Tiffanyho!!

A pak že obři sou zlí. Tse.

"Takže, teď vejdete dovnitř.." Přišla k nám nějaká..ale asi nepoužívá L´Oreál. Ani Avon. Nebo dokonce Miss Touch či Diora. Má tolik vrásek, jako náš bývalý buldok.

A co teprv to co má na sobě..to tady nikdo nemá smysl pro módu?

"Bohužel jako první půjde slečna Chantal la Titania, ehm slečno?"

Proberu se hodím po ní svůj skvělej omámovací úsměv. "Ano?" Když zjistím, že to je jen ta baba, odfrknu si (možná že to je profesorka, ale třeba je apríl).

"Jděte." Řekne jen s podivným pohledem na mé šaty. "A kde máte hábit..?"

Bez jediného pohledu rozrazím dveře svým jediným pohledem (pak teda zjistím, že za mnou ona držela hůlku, ale to je jen mezi námi) a kráčím s půvabem modelky Vicotria´s Secret. Ha, doufám že přímo pluji.

S okouzleným výrazem se mi hlavou proplétají myšlenky o tom, že jsem slavná, nádherná..

FUJ!

Co to je za..

"Posaďte se slečno Chantal, bude vám nasazen Moudrý Klobouk.."

Cože? Moudrý? Klobouk? Dyť je to jen klobouk!

-Ale, ale, kohopak to tu máme?

-Ta věc mi byla nasazená na moje vlasy, které mám natupírované od přídavku s Heidy Klum! To si to ze mě dělá..

-Mě vyrobil pan Kowalski na zakázku!

-Bože, ono to dokonce mluví! Moment, Kowalski? Ten návrhář kloboučků?

-Myslí ti to, možná to bude Havraspár..

-Páni, Kowalski! Já mám Moudrý Klobouk od Kowalskiho! Možná bych měla..

-Lstivá, ale i odvážná, hmm..

-Udělám to! Požádám ho o adresu a pak..

"NEBELVÍR!!"

"Cože?" Vyžbleptnu jen. "Mohu," obrátím se ke Klobouku, ale ten je pryč?

"Támhle je váš kolejní stůl, slečno."

Poukáže jakýsi..to jsou profesoři? Merline, Morgano a kdovíco ještě. Dneska je určitě Apríl.

Sirius? On má na sobě..kalhoty od Huga Bosse? A botky od Gucciho? Moment, a proč na mě všichni tak civěj? Kde jsou ty normální holky?!

2. září 1978 v Bradavickém hradě

"Tak Siriusi, jedeš?!" Křikne na mě ještě jednou James.

"Jo, už jdu," protočím očima, dokončím další líbačku a nasednu do kočáru za svými kamarády.

"Tak která to byla tentokrát?"

"Hmm.."

"Tak která?"

"Cože?" Vytřeštím nechápavě oči na Remus.

"Země volá Siriuse!" Zamává mi rukou před obličejem James.

"Ty máš co říkat s tou tvou Evansovou!" (pozn. Fakt se nezmiňovat o Evansový, když máme před sebou hodinovou cestu v kočáře!!!).

"Ptal jsem se," zopakoval znovu Remus pomaličku, jako by mluvil k miminu (viděl tam někdo mimino?), "která kočka to bylo tentokrát?"

"Tu neznáš! Je nová!" Odbyl jsem jej a na mém obličeji se objevil šťastný úsměv (i když jsem moc dobře slyšel Jamese, jak řekl, že vypadám jako bych si šlhnul)!

"O kom to mluvíš Tichošlápku? Já myslel, že to byla Stewansová," řekl Remus a nechápavě se poškrabal na hlavě.

"Ona, ona je ůžasná!"

"Kdo?"

Ti tři prostě vůbec nic nevěděli, nechápali to! Jak jsem mohl až doposud žít bez sexu s tímhle blonďatým andělem, který zná Armaniho?

"Chantal Marie Louisa la Titanie," vypadlo ze mě (kupodivu na jeden nádech, hmm pak sjem taky funěl jak prase).

"Ona je dokonalá, její postava! Má zadek akorát do ruky, jako hroch! Ty její nohy, dlouhý jako má pštros a ten úsměv! Kluci ona má zuby jako kůň!"

"On je fakt sjetej," šeptl znovu James.

"Je dokonalá," rozplýval jsem se i nadále a ani jsem si nevšimnul, že už jsme na místě.

Celou cestu jsem však již mlčel (njn na řadu přišla po hodinové odmlce Evansová, njn co já zmůžu se svým blonďatým andělem), usadili jsme se a v tu samou chvíli se otevřeli dveře.

"To je ona!" vypísknu. Její dokonalé zpomalené pohyby, chůze laňky v říji!

"Kluci držte mě! Já omdlím!" Vypískl jsem a omdlel jsme si to přímo do pudinku! Mňam!

Jen co jsem se probudil (nevím kdo měl ten blbej nápad, že mě musí Dvanácterák proplesknout) jsem uslyšel NEBELVÍR.

Ano! Moje jednodenní přání se splnilo! Je tam! Juch! A bude sex, bude sex! Juch! Juch, juch a juch!

"Pojď si sednout sem," nabídnul jsem jí okamžitě místo vedle sebe (njn někdo to musel schytat, promiň Péťo). Zařazení prváků, proslov Brumbála, večeře. Nic z toho mě nenadchlo tak moc jako její úsměv. Koně jsem vždycky miloval, to se musí nechat.

Hned po večeři jsem se svého blonďatého anděla (no nevím zrovna jestli anděla, kdybych ji nechytil nejspíš by se už nejméně dvakrát válela po velké síni).

"Není ti nic?" otázal jsem se, jen co jsem zamířil k..

"Ale ne," odpoví mile (Blackovi se nelže!).

Zastavíme se u jedné učebny. Povytáhnu obočí a zamrkám.

"Ano, Siriusku?" nadhodí medovým hláskem.

"Bude sex?"

Při téhle otázce jsem fakt vypadal jako nadržený prase v kombinaci s klokanem a psem dohromady! Ale ten její pohled za to stál! No jo, fajn! Byla to rychlovka. Zatáhla mě za dveře a skočila mi do náruče!

Fajn- trapas číslo jedna!

Skočila na mě a já ji fakt neudržel. Prostě gecla na zem a zlomila si nehet. Kašlal jsem na to.

Skočil jsem na zemi na ni. No, nějak jsme začli válet sudy. Stačila mi zničit knoflíčky u košile od Armaniho a já jí za to natrhl předek šatů od Miu Miu (zíral jsem na cedulku na krku).

Hm..- trapas číslo dvě!

Nakonec jsme se dováleli až k jedné lavici, kde (naštěstí pro Chantal) na mě spadla židle. To už jsem toho začínal mít plný zuby. Posadil jsem se na tu lavici a ona se na mě vrhla!

The end- trapas číslo tři!

Zakopla, poněvadž se jí nalomil podpatek, čímž podepsala ortel smrti botám od Gucciho. Pokusila se chytit se lavice, čímž já- Sirius Black jsem spadnul z lavice na zem.

No prostě strašnej sex! Fakt! Nedělejte to po jednom dni! Radši po dvouch, to už je zaručený (made in Sirius Black).

"Fňuk," vypadlo z blondýnky, kterou jsem chtěl na místě uškrtit.

"Zajdem na ošetřovnu," navrhl jsem. Samo, že jen co jsme tam došli se ošetřovatelka zajíkala.

"Pane Blacku! Co se stalo?" otázala se, když si všimla, že Chantal a já tak, tak stojíme na nohou.

"Špatnej sex," vypadlo z nás obou. Ošetřovatelka se zhrozila (vypadala jako by měla za chvíli dostat infarkt).

"Tak se u nás posaďte," řekl (fakt to bylo znechuceně, jako bych to snad chtěl dělat bez kondomu!).

1. kapitola > Chanel navždy

Thu, 13 Aug 2009 22:37:13 +0200

Bouchejte šampaňský a piště komentáře, ať víme jak na tom jsme xD (Samozřejmě víme že geniálně:D)

Jinak, píšu já a Elis. xD

Chantal Sirius

1. Kapitola

Chanel navždy

2. září 1978

Mylí (promiň, ale u všech Merlinových vousků, které si Merlin neholil, si nemůžu vzpomenout jaké i/y se píše u mylí..možná to je milý, tak promiň) deníčku (tady i/y vím, protože to zní měkce, chichi xD, ale škoda že nemám na ten skvělý brk co opravuje chyby, ale to nevadí, tenhle zapisuje všechno co řikám, hehe xD),
stojím si to na nádraží, název si bohužel nepamatuju, ale kdybis ho potřeboval nějak vědět, je nade mnou.

Jako vždycky mám v puse žvýkačku Hubba Bubba a vedle se mnou po velikosti seřazená zavazadla.

Své od přírody blonďatý vlasy jsem si dneska stáhla do drdolu a modrá očka (prý modrá jako nejčistší voda v jezírku, ale pochibuju o tom, jezera sou i zelená) schovaná za módními brýlemi od Chanel.

Na sobě mám světřík od Josepha R., sukni od hmm..teď si nemůžu vzpomenout na jméno té děsně slavné návrhářky (ve skutečnosti jsem si ten svetřík koupila ve slevě v jednom supráckým minibazárku) a kabelku od Miu Miu (která má úžasný tvar a ty křidélka..).

A..co pak mám dále na sobě? Jo, boty. Málem bych zapomněla na střevíčky od Gucciho, toho novýho objeva roku..

"Čao kočko, tebe sem tu eště neviděl." Hvízdne na mě jakýsi blonďák uprostřed mýho uvažování o Guccim. Jak se jen opovažuje?!

"Odpal Rabe, tohle je moje teritorium." Okřikne ho jakýsi černovlasý..bože, to je ale kus!

"Nazdar krásko." Zamrká na mě těma svýma úžasně magyckýma šedýma očkama..myslím že pluju na obláčku štěstí, stvořeným jen z šatů od Versace..

Ale i tak si posunu brýle na kořen nosu a vykouknu zpod řasů, přičemž ho náležitě sjedu pohledem. "Hmm.." Okomentuju jen.

"Sirius Black, k Vašim službám." Komicky se mi ukloní až k nohám, hele, jak dosáhl takového objemu a lesku ve vlasech? Myslíš, že používá Head & Shoulders?

Nadhodím pukrle hodno lejdy a přitom mrknu nenápadně na značku té noblesní sněhobílé košile, určitě vyprané ve Woolajtu, a copak to tu máme..Armani!

"Těší mě vzácný pane, Chantal Marie Louisa la Titanie." Nastavím mu ručku, haha, doufám ži si všimne té nové manikůry.

Políbí mi ji, hmm..divá se mi do očí. Moment, ja nemám oči tak dole, kam to..

"Náhrdelník od D&G?" Podiví se. Jééé! Ten je ták milej! A roztomilej! Zná D&G!

2. září 1978 něco okolo 11.00 dopoledne

Uff. Tak dneska jsem opravdu rád, že tě mám! Tohle prostě musím někomu říct! No původní verze byla říct to Jamesovi, ale ten jen mele a mele o Evansový (fakt už je to dost otravný, taky to už poslouchám sedmým rokem), takže by nejspíš neposlouchal.

Normálně jsme se vydal na nástupiště 9 a ¾, tentokrát dokonce bez tý naší famíliie. Po několika letech psychického týrání a zneužívání jsem dostal šanci- tak jsem teď u Potterových (takže o Evansový to slyším každém den).

Před odjezdem do školy jsem vystřídal snad tři účesy! No prostě strašný! Vyplýtval jsem na sebe snad půlku toho drahého parfému od Bosse než jsem konečně byl připraven!

Jen co jsme s Jamesem dorazili na nádraží- strnul jsem.

"Fíííha!"

No prostě kdyby jste viděli tu kost! Fakt! Taková ta holka, nad kterou si hned řeknete- tak tu musím ošukat!

Stojí tam jen tak v těch slunečních brýlích (hned na první pohled jsem poznal, že jsou od Chanel), svetříku a úžasné minisukni! Kdybys deníčku viděls ty nohy! Pohledem jsem po nich jel snad dvě minuty!

Ty její nohy maj snad dva metry! Úžo! Prostě mi najednou začali z úst kapat sliny. No a celej tenhle nádherném výhled mi zkazilo to budižkničemu jménem Rabastan!

"Odpal Rabe, tohle je moje teritorium," okřikl jsem toho ňoumu.

Jen co jsem ve větru ucítil ten její exotický parfém, namířil jsem si to k tomu blonďatému ženskému pohlaví, které se tak nádherně usmívalo!

"Nazdar krásko," prohodil jsem svým šarmantním hlasem, prohrábl jsem si pravačkou vlasy a zamrkal jsem na ni svýma neodolatelnýma psýma očima. (po tomhle se podlomí kolena každé- zaručuje firma Black!)

"Hmm.." zazněla její odpověď při které se mi podlomila kolena.

"Sirius Black, k Vašim službám," dodal jsem oslnivě a mírně jsme se poklonil (no poklonil, to ta kolena).

"Těší mě vzácný pane, Chantal Marie Louisa la Titanie," řekne MŮJ blonďatý anděl a já jí konečně mohl ocucávat ručku (musím uznat, ta její manikůra, fakt perfekt), protože vysekla dokonalé pukrle.

"Náhrdelník od D&G?" řeknu uznale a znovu si prohrábnu vlasy.

"Mám taky takový a od Gucciho," řeknu a napnu svoji hruď a rozepnu si dva knoflíčky od košile, aby na něj MŮJ blonďatý anděl lépe vidět (mezi tím samozřejmě několik dalších dívek zavzdychá).

Opravdu za to nemůžu, že jsem k sežrání! No jo, prostě každý den se nevidí někdo kdo má dokonalé vlasy, nehty, obličej a nosí košile od Armaniho! Prostě jsem charakterově krásný, šikovný, inteligentní, šarmantní a já nevím co ještě. Možná bych se měl přihlásit do Miss World.

Existuje to i pro chlapy (hmm... pozn. najít nějaké soutěže krásy-př. Missák World)?

"Můžu si šáhnout?" otáže se váhavě a udělá pár krůčků ke mně.

"Jasně," řeknu automaticky (při tom nezapomenu na sladký úsměv) a pyšně jí ukážu svoji hruď.

Pomalu mi přejíždí těma svýma prstíkama (s dokonalou manikúrou) po krku (heh a všivák Rabastík jen závistivě čumí).

"Týýjo..v tom G máš diamant!" vyjekne překvapeně čímž se moje EGO ještě víc zvedne (je-li to vůbec možné). Radši mlčím a nabídnu jí rámě.

"Slečno, mohu Vás doprovodit do vlaku?" otážu se a zamrkám na ni svými extra dlouhýma řasama.

"Jistě, pane," podotkne a vypadá, že je na rozpacích. Jako pravý džentlmen ji pomůžu nastoupit. No jo, já vím jsem dokonalý, bez nejmenších pochyb! Jsem hvězda!

"Ráda jsem se s tebou seznámila, uvidíme se v Bradavcích!" řekne, úžasně se usměje (má prostě dokonalý úsměv, zuby jako kůň- prostě bomba!) a pomalým tempem se vzdaluje, při čemž mám výhled na ty její nožky! A co tepr ten zadeček! Prostě úžasnej den!

2. září 1978

Och, dobrý Merline, který nemáš ani tak krásnou opálenou pokožku! (Teda, ne že bych tě někdy viděla a urážela tě, ale prostě..) Prostě..a pak ten řetízek od Gucciho.

"Můžu si šáhnout?" Pípnu nesměla a udělám pár ladných krůčků (a doufám že i patřičně váhavých) vpřed, pravou ruku tak lehce před sebou, uh, doufám že ta levá noha je zvednutá přiměřeně!

"Jasně," usmívá se, zuby mu září bělotou (hele, ten Rab má zezadu ale pěknej zadek! By mě zajímalo, jestli Sirius..).

Popojdu k němu a než uchopím svými prstíky řetízek, zavadím jen tak náhodou a letmo o jeho pokožku (nějakej horoskop řikal, že se mám chladným chlápkům vyhýbat..Sirius přímo snad doutnal!).

"Týýjo..v tom G máš diamant!" Vyjeknu a přiblížím se k němu ještě víc. Počkat. Moment. Ucouvnu (samozdřejmě už nic nedržím a nabírám své důstojnosti, kde mám tu voňavku Chanel 5°, ale přitom je vevnitř Adidas?

"Slečno, mohu Vás doprovodit do vlaku?" otáže se elegantně a nabídne mi rámě. Prostě jako princ z pohádky!

"Jistě, pane," kývnu elegantně a vytáhnu hůlku, načež má zavazadla zmizí (doufám že jsem to kouzlo nezmrmlala, minule jsem své věci poslala někam k Eskymákům na Antarktidu).

"Ráda jsem se s tebou seznámila, uvidíme se v Bradavcích (možná Bradavicích, kdo si to má pamatovat)!" dodám mile a pomaličku se snažím dobelhat někam do kupé (strašně mě tlačí boty, kdo pro boha vymyslel podpatky?). No teda jakože vlak nic moc. Je úžasný. Jen mu chybí trochu pestrosti. Takový.. neosobní. Božínku, co jsou to za hábity! Žádná Veru Wanga! Pohoršeně za zašklebím, ale tak, aby to tomu dalo patřičný efekt a pár mladíku se mnou souhlasně vzdychne.

Tady jsou všude tak úžasně mylí lidé!

"Čao kočko, zase se setkáváme? To bude osud.." Zašeptá mi najednou kdosi do ouška, patřičně ozdobenou náušničkou ve tvaru slzy. No jo, klenotnictví Autrim.

"Chantal." Usměju se na něho a zavrtím se na místě. Najednou mě přejde myšlenka, že bych si měla hledat kupé. Sedět tam s tolika lidmi? Ccc.. a jsou tady vůbec holky? Zatím jsem viděla jen tu holku co vypadala jako velbloud. Ještě při té vzpomínce se musím otřást!

"Rabastan." Zubne se nazpátek. Jéé.. on má modrý oči! Jako já! Ale.. má je jako obloha ve víru velkoměsta. Juchechéé.. vidíš, umím už i přirovnávat!

"Budeme na místě." Oznámí nějakej kluk. Oni tady fakt nejsou žádný normální holky?!?

2. září 1978 něco okolo 11.00 dopoledne

Ještě několik minut koukám na ty vzdalující se nohy! Jako omámený si sednu do prvního kupé. Po několika minutách si uvědomím, že jsem se ocitl u TĚCH saní! Maruška, Kamilka a další! Pomoooc!

Kam jsem to vlezl? Rychle jsem vytáhnul z kapsy svůj parfém- Hugo Bosse! Nastříkal jsem na sebe zbytek a světe div se! Holky začaly pomalu odpadat!

"Juchuuu! Black vždycky zvítězí!" zaradoval jsem se a pomalu jsem se vyplížil z kupé. To však již vlak zastavoval. Znovu jsem si několikrát prohrábl vlasy, do pusy jsem si nacpal snad celou krabičku Tic-Tac a pak jsem ji uviděl..

"Ten všivák!" zašeptal jsem si pro sebe. Vždyť ani neměl Armaniho! Možná tak ještě nějakou hodně špatnou imitaci! Takový floutek se s mým blonďatým andělem bavit nebude!

"Rabíku, laskavě odpal! Nechci ti ublížit," nadhodil jsem konverzačním tónem a na Chanel jsem jenom mrkl.

"To si vypiješ Blacku!" prskl Rab, při čemž jeho sliny dopadly až na Chantal.

"Jsi v pořádku?"

"Néé!" vykřikla blondýnka a snažila se ze sebe odstranit jeho sliny.

"To byl hnus!" podotkl jsem. Chantal se zhnuseně otřásla.

"Domnívala jsem se, že zdejší.. ehm.. studenti jsou na úrovni!"

"Všichni nejsou jako on," podotkl jsem.

"Siriusi!" ozvalo se přes půlku vlaku. V tu chvíli jsem Jamese nesnášel! Protočil jsem očima.

"To je můj dlouholetý přítel. Rád bych tě představil," nadhodil jsem.

"Byla bych podstěna, ale teď to nejspíš nepůjde!" dodala a ukázala na dav valících se prváků.

"Smím tě doprovodit ven z vlaku?"

"Já nevím, aby to nevypadalo hloupě," snažila se zakrýt své rozpaky blondýnka.

"Tak ne, když necheš.."

"Ale jo!" řekla rychle a společně jsme se nějak protlačily ven.

"Poněkud nepraktické dělat tak malé chodbičky ve vlacích!"

"Naprosto souhlasím," řekl jsem na oko rozčíleně, ale při tom jsem si užíval každou vteřinu, kdy na moji hruď byla v davu přimáčknutá! Miluji člověka, který vynalez vlaky!

"Siriusi!" ozvalo se znovu.

"Má drahá, teď nejspíš pojedeš s prváky na lodičkách. Musím tě opustit, ale doufám, že ne na dlouho," mrkl na ni. Ještě se stačil poklonit a už si to mířil k Jamesovi. Hmm.. začal jsem uvažovat (ano, představte si, že to umím) o tom, za jak dlouho by mohl být sex. Byl jsem jak nadržená stepní kozička. Tedy spíš kozel. Než jsem došel k Jamesovi, stačil jsem ocucat dvě holky, ale ani tohle nezměnilo můj status- nadržený Black!

"Jamesi!" zvolal jsem šťastně a konečně jsem se mohl přivítat s celou partou Pobertů (njn ve vlaku bylo moc práce)!

DMS - Prolog

Wed, 12 Aug 2009 21:02:30 +0200

Takže zde je Prolog. Psala ho Elizabeth, protože je to Prolog xD

Prolog

"Siriusi!" ozval se nepříčetný hlas z kuchyně.
"Hmm," zamrčel svoji odpověď jmenovaný a otočil na další stránku ve svém oblíbeném časopise.
"Dej ty nohy ze stolu!" křikl znovu ženský hlas.
Sirius sebou poplašeně škubl.
"Jak ví…" podivil se, ale nakonec sundal nohy ze stolu a přešel do kuchyně.
"Miláčku," zašeptal a pokusil se svoji choť políbit na krk.
"Nech toho!" okřikla jej a začala zběsile míchat polívku.
"Co ti zase přeletělo přes nos? Máš krámy nebo co?" otázal se podrážděně.
Chantal, nestárnoucí blondýnka s modrýma očima se na něj s vražedným výrazem otočila.
"No co je?" obořil se na ni Sirius.
"Tak ty nevíš co je?" rozkřikla se zuřivě, "Necháváš záchodový prkýnko zvednutý, ponožky se válí po celým bytě, čteš si porno, mám pokračovat?" vyjmenovala všechny jeho prohřešky, ale při tom nepřestala běhat kolem plotny.
"Fajn! Chceš abych ti to taky spočítal? Ty tvoje jídla jsou příšerný, nedá se to jíst! Jediný co ti jakž takž jde jsou bábovky a čaj, toť vše! Kuchyni by ses měla obloukem vyhýbat!"
Chantal přestala míchat polévku. Pohlédla Siriusovi do očí. Vypadala, že se za chvíli rozbrečí.
"Já," zašeptala potichu, "já jen… přeji ti pěkné výročí," dodala a rozběhla se po schodech nahoru.
"Chantal!" stačil ještě křiknout Sirius, ale odezvou mu bylo jen prásknutí dveří.
"Zatraceně!" zanadával si Sirius a kopl do nejbližšího kusu nábytku, který se otřásl.
"Můj Bože!" protočil očima, když uviděl tu spoušť! Sklonil se, aby se mohl podívat na škodu, kterou napáchal. Jenže co najednou nevidí?!?
"Neotvírat?" přečte si nápis, který hlásá stará krabice. Očima prolítne po místnosti, jako by dělal něco špatného. To by přece nebyl Black, kdyby krabici neotevřel! Co uviděl jej překvapilo. Fotky, výstřižky, pohlednice a…
"Deník?" podivil se.
Ano! Přesně! Růžovoučký deníček pomalovaný srdíčkama a kytičkama. Po celém těle mu naskočila husí kůže.
"Nesnáším růžovou," zašeptal potichu. Víkem zaklapl onu krabici a vrátil ji na své místo. Společně s deníkem se posadil na pohodlnou sedačku, dal si nohy nahoru a místo porna si začal číst v růžovoučkém deníčku.
"Majitelkou tohoto deníčku je Chantal Marie Louisa la Titanie," přečetl malý nápis v pravém dolním rohu.
Chantal se rozbrečela už na schodech, než za sebou zabouchla velké dubové dveře. Vždycky to byla citlivá blondýnka!
"Dneska jsi to přehnal Siriusi," zašeptala, ale nejraději by na něj seslala nějaké kouzlo. Jak jí mohl říct, že neumí vařit! Jí? Vždyť mu vždycky chutnalo! I všem ostatním!
Utřela si slzy a přešla k oknu, ale…
"Áu!" vykřikla bolestivě, když dopadla na tvrdou podlahu.
"Zlomil se mi nehet!" vykřikla a pustila se opět do pláče. Pokusila se vstát. Najednou se zadívala na černou skřínku o kterou evidentně zakopla.
"Co to je?" podivila se, ale to by nebyla blondýnka aby ji neotevřela.
"Obsah skřínky patří Siriusovi Blackovi," přečetla nahlas nápis, který byl napsaný na skřínce.
Vyndala z ní nějakou černou knížku. Otevřela ji. Jaké překvapení pro ní bylo, když zjistila, že to není knížka, ale deník.
"On má deník?" podivila se a najednou se na jejím obličeji objevil úsměv. Zalezla si do postele a pustila se do čtení.